Park am Gleisdreieck - Berlin

Zelené plochy a městské parky jsou důležitými místy pro rekreaci a odpočinek ve stále hektičtějším ruchu světových metropolí. Obyvatelé měst potřebují prostor pro rekreaci, kulturní a sportovní vyžití, rodiny s dětmi potřebují místa, kde si mohou hrát a dovádět. Parky však nejsou jen místem odpočinku, zábavy, rekreace a společenského zapojení občanů. Flóra a fauna také potřebuje chráněné oblasti, aby se zachovala lokální biodiverzita. Park am Gleisdreieck je přesně místem, kde se vzájemně prolínají potřeby mezidruhového soužití, dbá se zde na úsporu zdrojů, historii dané lokality a zachovává rozmanité kvality prostoru v již existující divoké přírodě. Zahraniční rostliny z jiných regionů a zemí přivezené po železnici a nákladní dopravou tvoří neobvyklý a neplánovaný biotop v této lokalitě.

„Některé věci stárnou dobře a časem získávají charakter, jiné méně. Jsme schopni se z toho poučit pro budoucí stavební projekty. Nyní hojnější divoká vegetace odpovídá původnímu záměru poskytnout kontrast mezi přírodou a uměle vybudovanými prvky.“ Ateliér Loidl

Význam parků jako veřejného prostoru pro trávení volného času se ještě více ukázal během pandemie: pozitivní vliv přírody na mentální zdraví lidí, funkce městské zeleně při boji s klimatickými změnami, jako je například ochlazování vedrem sužovaných měst zelenou vegetací, čistší vzduch a městská divočina sdílená s rostlinami a živočichy.

Takto rozmanitý veřejný prostor pro všechny obyvatele, a to v pěší vzdálenosti, požadavek, který v Berlíně již v 70. letech 19. století vyslovila sociální reformátorka a urbanistka Adelheid Ponińska, která publikovala své texty pod pseudonymem Arminius. Nyní město Berlín nabízí více než 2 500 městských náměstí, parků a zelených prostranství. Spolu s neziskovou společností Grün Berlin GmbH a nadací Grün Berlin Stiftung se podílí na realizaci městského rozvoje zelené metropole Berlín v různých oblastech činností. Grün Berlin spravuje a rozvíjí více než 700 hektarů volných ploch, včetně Gärten der Welt, Spreeparku, Tempelhofer Feld a konečně Parku am Gleisdreieck.

Park am Gleisdreieck

Název Gleisdreieck pochází z původního tvaru křižovatky mezi linkami metra. Až do roku 1912 byla vytyčena ve tvaru kolejového trojúhelníku. Po vážné nehodě v roce 1908 byla křižovatka kolejí přestavěna tak, aby se tratě – dnes jde o linky U1 a U2 – křížily ve dvou úrovních. Po druhé světové válce byla osobní i nákladní doprava ukončena, přes bývalou železniční trať, která se postupně proměnila v zelenou městskou pustinu, jezdila pouze berlínská příměstská železnice a podzemní dráha U-Bahn.

Nynější Park am Gleisdreieck má tři části: Westpark, Ostpark a Flaschenhals. Westpark je silně ovlivněn mosty U-Bahnu a blízkostí Postupimského náměstí a působí velmi městským dojmem.

Ostpark se svými železničními mosty, kamennými klenbami, opěrnými zdmi a valy spoluvytváří složitou topografii tohoto místa. Flaschenhals, kde vede cyklostezka až k Monumentenstraße, se nese ve znamení městské divočiny. V minulosti dopravní síť, která prošla různými politickými režimy, nyní vytváří nová spojení mezi kdysi Berlínskou zdí oddělenými čtvrtěmi. Od Anhalter Bahnhof, Postupimského náměstí, Německého technického muzea přes Yorckstrasse až po Monumentenplatz. Komplexnost tohoto místa je pro Berlín typická, možná proto byl tým architektů a architektek z Ateliéru Loidl schopný přijít s vítězným návrhem, na jehož vzniku se podílely také občanské iniciativy.

Neplánovaný biotop – Gleiswildnis

Během tří desetiletí vyrostl na území Gleisdreiecku neobvyklý neplánovaný biotop. Zahraniční rostliny z jiných regionů a zemí, přivezené po železnici a nákladní dopravou, se přirozeně rozrůstaly po desetiletí v městskou divočinu, kterou sdílejí s dalšími vzácnými živočichy. 

Železniční mosty, kamenné klenby, opěrné zdi a valy vytvářejí složitou topografii tohoto místa. Zbytky návěstidel, kolejových jam a vodních jezírek, německy Gleiswildnis – divočina na trati. 

„Na zapomenuté náhorní plošině, která se nachází čtyři metry nad úrovní města, se nenacházela žádná vrstva půdy, která by mohla zachycovat dešťovou vodu. Rychle postupující zarůstání bylo právě o to překvapivější. Oblast pokrývala divoká zeleň. Rostly tu keře šeříků, vinná réva, ostružiny a divoké růže. Polozbořené strojovny a výhybny mizely v porostu. Při prohlídce lokality objevili ochránci přírody velmi neobvyklou městskou vegetaci s raritami, jako je bíle kvetoucí třešeň višňová, vysoká až deset metrů, jejíž semena byla přivezena nákladními vagony z Východního Pruska. Na půdě chudé na živiny, na maurském písku, na štěrku a ze spár dlažby a betonu, mezi rezavými kolejemi a na škrapových polích rostlo velké množství rostlin a živočichové zde našli nové prostředí: rozšířily se mechy, trávy, akáty čínské bohyšky a duby, osídlily je lišky a kuny, zajíci a veverky, ale také včely, kobylky a cvrčci. Ptačí druhy bylo těžké spočítat. Byli tu kosi, sýkory modřinky, koňadry, sojky, straky, slavíci, brhlíci, poštolky, kvíčaly a desítky dalších druhů. V roce 1980 bylo při průzkumu zjištěno 413 různých druhů rostlin a o tři roky později při dalším průzkumu deset druhů savců a 112 druhů motýlů. Gleisdreieck se stal útočištěm flóry a fauny, aniž by to bylo záměrem nebo plánem.“

Plánování a výstavba

Park am Gleisdreieck vzbudil mnoho emocí díky své neobvyklé historii, zvláštní vegetaci a možnostem, které v něm spatřovala řada lidí. Hlavním požadavkem občanských iniciativ bylo ponechat maximum vegetace a minimum zahradně-architektonických úprav, což byly představy často v rozporu s návrhy a záměry krajinných plánovačů. Zachování historické vrstvy, prostor pro iniciativy a občanskou angažovanost, důraz na budoucí rozvoj a novou podobu místa a zároveň otevřenost změnám, přesně tyto body Atelier Loidl nabídl a v roce 2006 zvítězil spolu s Berndem Joostenem a Leonardem Groschem v soutěži o nejlepší návrh a realizaci krajinářské architektury.

Důležitým cílem návrhu bylo poskytnout uživatelům parku různé nabídky pro jejich potřebu pohybu a zároveň zohlednit často vyjadřovanou touhu po odpočinku, relaxaci a radosti z přírody. To vedlo k myšlence vytvořit dvourychlostní park, ve kterém je možné sportovat i rozjímat. Robustní a trvanlivé materiály byly základním kritériem pro úspěšnou krajinářsko-architektonickou koncepci a pro pozdější využití parku. Minimalistické pojetí různých zařízení občanské vybavenosti, laviček na terasách a svítidel charakterizuje celý areál.

Po téměř deseti letech plánování a následné realizaci celého parku byla v březnu 2014 otevřena jeho poslední část, Flaschenhals.

Park am Gleisdreieck získal v roce 2013 Cenu za architekturu v Berlíně, v roce 2014 Zvláštní cenu za německý urbanismus a v roce 2015 Německou cenu za krajinářskou architekturu.

Dalším příkladem úspěšné revitalizace krajiny kolem bývalé železnice je projekt Freie Mitte ve Vídni. Jde o městskou divočinu, která vznikla na místě bývalého Nordbahnhofu. Na ploše asi 10 hektarů je zachován divoký Gstettn (pustina) jako významný biotop mnoha živočišných a rostlinných druhů a zároveň je zde vytvořen rekreační prostor pro obyvatele čtvrti. Dále vyvýšený park Jardins de la rambla de sants v Barceloně. Park byl postaven v roce 2016 nad železniční tratí. Železnice je díky této konstrukci zakryta zelení a multifunkční plochou. Na promenádě se nachází převážně zeleň – více než 160 stromů a 85 000 rostlin a keřů, dále pak workoutová a dětská hřiště, tribuny a pítka. Navrhl ho architekt Sergi Godia. V České republice existuje velké množství nevyužívaných železničních ploch s revitalizačním potenciálem, což ukázal mimo jiné letošní ročník festivalu m3 / Umění v prostoru. Nádražní budovy, železniční tratě a jejich okolí ožily díky uměleckým intervencím vybraných výtvarných osobností a ukázaly velký potenciál těchto městských divočin a pustin pro tamní obyvatele. Můžeme jen doufat, že se v budoucnu Praha a její přilehlé okolí jednou podobného projektu jako je Park am Gleisdreieck dočkají.

Další údaje k Park am Gleisdreieck

Celkové náklady: cca 18 milionů eur; prostředky spolkové země Berlín a GRW

Zahájení výstavby Ostpark: srpen 2009; Westpark: září 2011

Otevření Ostparku: září 2011; Westparku: konec května 2013

Atelier Loidl Landschaftsarchitekten založil v roce 1984 profesor Hans Loidl v Berlíně a od roku 2005 jej vedou majitelé Leonard Grosch, Bernd Joosten a Felix Schwarz. Atelier Loidl zaměstnává přibližně 25 lidí. V současné době je několik projektů ateliéru ve fázi výstavby po celém Německu. Ateliér se proslavil především plánováním a realizací parku am Gleisdreieck v Berlíně, který byl v roce 2015 oceněn Německou cenou za krajinářskou architekturu.

---

Lenka Štěpánková

---

úvodní foto: www.in-berlin-brandenburg.com