Sandra Baborovská vystudovala dějiny umění na Univerzitě Karlově a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
Od roku 2009 působí jako kurátorka v Galerii hlavního města Prahy, kde se věnuje především výstavám současného umění s přesahem do minulosti (Adéla Babanová: Návrat do Adriaportu, 2014; Radek Brousil: Černá a bílá ve fotografii, 2016; Médium: figura, 2017; Éntomos: Hulačová – Keresztes – Janoušek, 2018). Krátce po svém nástupu roku 2009 vytvořila spolu s Karlem Srpem dlouhodobou expozici Po sametu v Domě U Zlatého prstenu. Tamtéž spolupracovala také na koncepci cyklu Start Up pro začínající umělce, v roce 2014 na intervencích do piana nobile Colloredo-Mansfeldského paláce (Jan Pfeiffer: Okázalá abstrakce, Adam Vačkář: První a poslední věci) a na výstavách do 2. patra Staroměstské radnice (Jiří Thýn: Předobrazy, prostor, abstrakce, 2011; Pavla Sceranková: Žena na Měsíci, 2013). Předmětem jejího odborného zájmu je rovněž sochařství přelomu 19. a 20. století (Neklidná figura. Exprese v českém sochařství 1880–1914, 2016) a současné umění v socio-politických souvislostech (Karafiáty a samet. Umění a revoluce v Portugalsku a Československu 1968–1974–1989, 2019).
V rámci programu Umění pro město připravuje výstavy světelných instalací a hudebních performance z cyklu Light Underground (2020–2022) ve sklepních prostorách Domu U Kamenného zvonu.
