Ohlédnutí za Plánem B

Expozice
Články
27.09.2022

Od června do konce srpna letošního roku bylo možné poznat veřejná prostranství centra Litomyšle z trochu jiné perspektivy. V ulicích, parcích i dalších prostorách města se uskutečnila open-air výstava Plán B, v rámci které byla představena díla devíti umělců a umělkyň a jedné umělecké dvojice. Výstava vznikla jako součást festivalu Smetanova výtvarná Litomyšl.

 

Smetanova výtvarná Litomyšl v letošním roce zahájila již 18. ročník festivalu, během kterého se od května do září představila celá série výstav v místních institucích i dalších galeriích v okolí města. Již potřetí se jeho součástí stala také výstava Plán B, jež původně vznikla v covidové době jako nouzový výstavní formát reagující na zavřené galerie. Živý dialog s uměním pod kurátorským vedením Lenky Lindaurové a Martiny Zuzaňákové se ale ukázal životaschopným i po pandemii, a v letošním roce tak přinesl další díla od českých i zahraničních umělců.

Site-specific instalace, sochy, ale i videa nebo zvuková intervence byly v letošním roce protkány tématy aktuálně rezonujícími ve společnosti, jako jsou empatie, pomoc či vzájemná tolerance. Vybraná díla odrážela rozmanité roviny přístupů k těmto univerzálním hodnotám a současně pro návštěvníky otevírala pomyslný dialog s místy, kde byla nainstalována. Tentokrát se díla objevila nejen v návštěvnicky nejvíce exponovaných částech města, ale také v Novém kostele (Adéla Matasová, Každý jsme někdy přísahali), jenž poskytl příhodný prostor pro nastolení otázek po smyslu lidské existence a hodnotě zkušeností. V Lékárně na Špitálku bylo zase možné zhlédnout (za předpokladu, že návštěvník stihl otevírací dobu lékárny) dílo Marka Thera Bábovka/​​Kugellopf, jehož prostřednictvím autor odkazuje k životu a dílu kuchařky Magdalény Dobromily Rettigové, jež v blízkém okolí lékárny v 1. polovině 19. století bydlela. Festival ovšem představil i díla, která s veřejným prostorem pracovala spíše poeticky (např. Míla Preslová, Letní obloha; Petra Nováková-Ondreičková, Samorost), konceptuálně (Jan Pfeiffer, Portál rovnováhy) či jen velmi nenápadně (Martin Zet, True Love). Nechyběly ani instalace odkazující na aktuální společenské problémy.

 

Míla Preslová, Letní obloha, foto: archiv autorky

 

K těm patřila také neotřelá instalace rakouských umělců Markuse Hiesleitnera a Franze Tišeka, kteří před chrámem Nalezení sv. Kříže vytvořili Asfaltové iglú. Chtěli jím upozornit na téma neustále narůstající míry mobility a problémy, které s sebou zejména automobilová doprava ve městech nese. Dílo, do jehož útrob bylo možné vstoupit, a prozkoumat tak i jeho vnitřní dřevěnou konstrukci, autoři umístili na jednom z parkovacích míst v samém centru města. Díky svému charakteru, který vybízel k bezprostřednímu kontaktu, ale také díky své tématice, mělo potenciál silně rezonovat zejména u diváků z řad místních obyvatel. Zábor velkého množství prostoru ve veřejném prostranství ku prospěchu parkování je totiž po desetiletí palčivým problémem Litomyšle, v níž se každý den historické Smetanovo náměstí proměňuje v jedno velké parkoviště.

 

Hiesleitner a Tišek, Asfaltové iglú, foto: archiv autorky

Hiesleitner a Tišek, Asfaltové iglú, foto: archiv autorky

S aktuální válečnou situací na území Ukrajiny korespondovalo dílo Proun Space Station Jiřího Černického, které je koncipováno jako připomínka utrpení bojovníků za svobodu a současně památník obětem sovětské a ruské moci. Dílo, které autor původně zamýšlel vyslat na oběžnou dráhu spolu se jmény obětí vyrytými do pláště objektu, bylo v Litomyšli zavěšeno nad chodník protínající park u zámeckého návrší. Světelný zdroj stanice namířený přímo na procházející nepříjemně asocioval neustálý dohled, realitu státní kontroly i poměry v současných i minulých totalitních režimech.

Jiří Černický, Proun Space Station, foto: archiv autorky

 

Na festivalu se představil také brněnský street-artový umělec tvořící pod přezdívkou TIMO. Své textové glosy v Litomyšli namířil proti všudypřítomné reklamě a vizuálnímu smogu ve veřejném prostoru (Přeskočit reklamu), ale přinesl i jednoduchou a pozitivně vyznívající parafrázi ve formě Jsi moc šikovná.

 TIMO, foto: archiv autorky

 

Instalace Dagmar Šubrtové Re-kultivace, sestávající z aleje rezavých kovových stromů zasazených v zahradě Augustovy tiskárny, působila na první pohled jako by tam patřila odjakživa. Teprve při bližším ohledání diváka znejistil materiál soch, který připomínal, že na místě možná něco nehraje. Autorka v rámci svého díla pracovala právě s konceptem hranice využití a zneužití přírody člověkem, potažmo rekultivace krajiny, čímž poukázala na dalekosáhlé dopady lidské činnosti, za kterými se může často skrývat neodbornost či finanční zájmy. Tento záměr i umístění aleje samotné tak, aby diváka vedla směrem k výrazně zmodernizovaným historickým domům, ze kterých vznikl luxusní hotel, spolehlivě navodily potřebu zamyslet se nejen nad vztahy v bezprostředním okolí instalace.

Dagmar Šubrtová, foto: archiv autorky

 

Letní program výtvarné Litomyšle společně s Plánem B, zajímavou současnou architekturou a kvalitním urbanistickým řešením veřejného prostoru v centru města (kterým se věnuje také projekt Litomyšlský architektonický manuál) – to vše dohromady nabízí bohatý program a tip na výlet, který má co nabídnout.

--

Petra Widžová

Komentáře (0)

Inzerce

Související články

Expozice
Články
12.09.2022

V Drážďanech odstartoval projekt Česká Sezóna

Články
Recenze
30.09.2022

Krajinou pražských brownfieldů

Články
Recenze
09.11.2022

Lilith jako třešeň na dortu od bohatých pro bohaté