Nové poznání známého – Vietnamci v Česku

Ojedinělá výstava Vietnam blízký a vzdálený v Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur přibližuje vietnamskou historii a kulturu nejen současnému vietnamskému a českému publiku. Kontrast v názvu je záměrný: vietnamská diaspora žije v České republice ve větším počtu již od 70. let minulého století, a tudíž je nám blízká, ale zároveň je vzdálená jak české většinové společnosti, tak často i druhé generaci českých Vietnamek a Vietnamců.

Náprstkovo muzeum zde přejímá současné zahraniční dekoloniální přístupy k muzejnímu vystavování. To se projevuje například v citlivějším způsobu vystavování exponátů, kdy se uvádějí okolnosti jejich získání, a celkově v představování jiných kultur ve spolupráci s lidmi a komunitami, které jsou jejich součástí. Všechny informační texty na výstavě jsou ve třech jazycích, vietnamsky, česky a anglicky. Výstavu doprovázejí vzdělávací programy pro školy a širokou veřejnost, vznikající například ve spolupráci se spolkem Viet Up nebo Česko-vietnamským vzdělávacím institutem. 

Dekolonizace muzea nespočívá pouze v proměně jeho funkce jako instituce, která historicky zastávala mocenskou roli a prosazovala dominantní kánon vědění. Neméně důležité je přehodnocení samotného myšlení, jež ovlivňuje naše vnímání světa a dějin. Jak upozorňuje historik a doktorand Ústavu světových dějin FF UK Ondřej Crhák, tato reflexe je zásadní – zejména v případě etnologických muzeí, jako je Náprstkovo, jehož sbírky z velké části tvořili cestovatelé a sběratelé, třeba Emil Holub. Vietnamská část asijských sbírek je podle Crháka relativně malá – Vietnam stál dlouho stranou hlavního zájmu, na rozdíl od Japonska či Číny. Situace se změnila po roce 1945, kdy budování transnacionálních socialistických partnerství zvýšilo československý zájem o Vietnam a jeho kulturu. Přesto většina exponátů zůstává dodnes spíše sběratelské povahy. 

Výstava je tematicky rozdělena do tří částí: Vietnam vzdálený, Češi a Vietnam a Vietnam blízký. Koncepce výstavní architektury umělce Tomáše Svobody vychází z topologie ulic Hanoje a přejímá jejich vizuální prvky, ale zároveň se nesnaží Vietnam prezentovat zbytečně exoticky. Externí konzultantka výstavy, architektka a doktorandka na UMPRUM Thu Huong Phamová, přirovnává tento výstavní přístup k principům interkulturního veřejného prostoru, který může obsahovat specifické dočasné či trvalé symboly dalších kultur. Ten se nestaví nad jinou kulturu nebo zvyklosti, ale naopak usiluje o jejich pochopení a začlenění do stávajícího kontextu. 

V úvodní části výstavy vstupujeme do pomyslné tržnice, kde se tradiční historické artefakty (sošky, nádobí či kroje) nacházejí v tematicky rozdělených stáncích. Barevné lampiony, stužky a terasovité panely ilustrují historii Vietnamu – od období čínské nadvlády a silných čínských vlivů (konfuciánská morálka formující tradiční vietnamskou společnost) přes francouzskou kolonizaci až po nástup modernity a vietnamskou válku.

Druhá část se věnuje vztahům mezi oběma zeměmi prostřednictvím archivních materiálů. Mezi ně patří dobové fotografie z československé nemocnice v Haiphongu, filmové záznamy, plakáty a různé smlouvy. Tyto dokumenty mapují poválečnou podporu obnovy a ideologickou snahu o budování transnacionálních socialistických partnerství.

Od 70. let přicházeli Vietnamci do Československa jako levná pracovní síla v rámci socialistických smluv. Tak vznikla vietnamská diaspora, která se po roce 1990 z velké části začala věnovat drobnému podnikání – stánkům, obchodům s potravinami nebo restauracím. Thu Huong Phamová připomíná, že to, co začalo jako politická migrace už v roce 1967, dnes tvoří třetí nejpočetnější menšinu, která přispívá k rostoucí diverzitě české společnosti.

Závěrečná audiovizuální sekce výstavy se zaměřuje právě na výpovědi první a druhé generace vietnamské diaspory žijící v České republice a prostřednictvím krátkých videí s rozhovory zpracovává různorodá témata odrážející její komplexitu – od generačních rozdílů, queer zkušeností přes kontrasty mezi českým a vietnamským prostředím až po zkušenosti rodičů, kteří zažili válku ve Vietnamu.

Mezi diskutovanými tématy jsou také stereotypy, které reflektují videa influencerek a influencerů z vietnamské komunity, jako jsou Asijatka, Chilli nebo Honza Krakonoš Trần. Ti opakují například často slýchané otázky a poznámky typu: „Vaši mají taky večerku nebo nehtový salon?“ nebo „Jé, vy umíte ale dobře česky, ani bych nepoznala, že jste z Vietnamu.“ Tzv. „Budka předsudků“ nám zrcadlí přinejmenším nevítané komentáře, v horším případě přímo rasistické poznámky.

Výstava Vietnam blízký a vzdálený se zabývá vietnamskou diasporu do hloubky a zároveň vybízí k sebereflexi – jak nás ovlivňují zakořeněné stereotypy a co znamená být součástí diaspory v Česku. Na poli výtvarného umění lze jako inspirativní příklad uvést loňskou výstavu Nhớ: Priestor medzi jedným a druhým koncom pod vedením Kvet Nguyen a Denisy Tomkové v bratislavské Kunsthalle. Letos v pražské galerii 35 m² stejné autorky spolu s Quynh Trang Tran představily výstavu Memory Building Sites.

Kurátorka výstavy: Adéla Tůmová, autor: Ondřej Crhák, spoluautorky: Marta Lopatková, Barbora Nováková, konzultace: Nguyen Kinh, Thu Huong Phamová, spolupráce: Česko-vietnamský vzdělávací institut z.s., Viet Up 

Lenka Štěpánková