Kniha Plantlovers – Neviditelná botanika městského prostředí. Rozhovor Lenky Štěpánkové se Sašou Střelcovou.

Rozhovory
22.10.2022

Saša Střelcová na základě společných poznatků s partnerem Julienem Antihem odkrývá v knize Plantlovers – Neviditelná botanika městského prostředí souvislosti mezi botanikou a architekturou měst. Výrazem neviditelná botanika autoři knihy narážejí na fenomén, který nazývají rostlinnou slepotou. Popisují ji jako civilizační chorobu, která se projevuje odpojením se od přírodního světa natolik, že si rostlin nevšímáme, ignorujeme je, nebo je rovnou ničíme. „Chceme přemýšlet o rostlinách jinak. Otevřít diskusi nad pojetím rostlin ve veřejném prostoru. Ne z hlediska tržní ekonomiky, ale naopak té cirkulární a směřující k udržitelnosti. Ke znovunalezení a budování vztahu k rostlinám obecně.“ 

V rozhovoru s Lucií Štěpánkovou pro Forum Saša Střelcová popisuje, jakým způsobem nás právě okolní prostředí ovlivňuje a poukazuje na terapeutické účinky rostlin: 

Lenka Štěoánková: Sašo, mohla bys mi popsat onu provázanost architektury a botanické zeleně, o které v knize mluvíte, a o vlivu architektury a zeleně na psychický stav?

Saša Střelcová: Provázanost architektury a zeleně je v naší historii hluboce zakořeněná. Od barokních zahrad ve Francii po brutalistický komplex Barbican v centru Londýna z počátku sedmdesátých let, který se pyšní vlastní botanickou zahradou. Rostliny a architektura jsou jednoduše spojené nádoby. Tento příběh však zahrnuje i méně světlé stránky evropské historie. Rostliny a materiály z nich byly hlavním důvodem ekonomické expanze evropských mocností, a export tropických rostlin do Evropy má za následek mnoho negativních dopadů v místě jejich původu i zde v Evropě. Často se například hovoří o vytlačování původních druhů a narušení lokální biodiverzity, ale je to především biodiverzita v tropických regionech jako Amazonie, která je díky tomu narušena. Příběhů, které stojí za to poodkrýt a doplnit kousky do skládačky, je celá řada.

LŠ: Jak se toto projevuje dnes? 

SS: V Evropě je běžné, že zde máme parky a další prostory, kde je zeleň organizována. V ní jsou kontrolovaně umístěné rostliny, o kterých se předpokládá, že tam budou vykonávat důležité funkce pro město a společnost. Stejně tak ale po městě najdete různý plevel, často například na brownfieldech, tedy opuštěných místech, která čekají na to, že se jich chopí developeři a pozemky se nějak zúročí. Tato zeleň je často považována za škodlivou, nepotřebnou, parazitující. Kdo ale určil, které rostliny jsou příhodné pro společnost a které nejsou? Navíc nevidíme jako řešení se těchto rostlin zbavovat chemickými postřiky a dále zatěžovat půdu a životní prostředí. Chceme upozornit na to, jak tzv. invazní druhy mohou mít v dnešní společnosti cenné využití, počínaje využitím v rámci experimentálních projektů, produktovém designu nebo jako stavební materiál, v gastronomii, ve farmaceutickém průmyslu. Mohou poskytnout ochlazení měst v době globálního oteplení. Chceme přemýšlet o rostlinách jinak. Otevřít diskuzi nad pojetím rostlin ve veřejném prostoru. Ne z hlediska tržní ekonomiky, ale naopak té cirkulární a směřující k udržitelnosti. K znovunalezení a budování vztahu k rostlinám obecně. Rostliny nás mohou pozitivně ovlivňovat jak z vnějšku – myšleno ve veřejném prostoru, tak z vnitřku – v našich domovech. V neposlední řadě mají výrazný dopad na naše zdraví, duševní i fyzické. Zajímá nás také jejich léčivý potenciál, kterého se v knize výrazně dotýkáme.

LŠ: Našla bys příklady měst, kde s botanickou architekturou zacházejí způsobem, který jsi teď popsala?

SS: V rámci Evropy je dobré zmínit umělecké centrum LUMA Arles na jihu Francie. Tamní architektonickou dominantou je nová věž od architekta Franka Gehryho. K muzeu moderního umění patří i Atelier LUMA, který se věnuje výzkumu lokální biodiverzity – jak s ní pracovat, jak využívat materiály pocházející z místního prostředí za pomoci biodesignu s důrazem na udržitelnost. Dále je velmi zajímavé slovinské výzkumné centrum Krater. Jde o prostor pro transdisciplinární postupy, který vyrostl na zanedbaném staveništi připomínajícím kráter poblíž centra města Lublaň. Přímo v tamním terénu zkoumají, jak by se daly využít tzv. invazní druhy v kontextu designu, architektury nebo gastronomie. Jsou otevření pro veřejnost a každý si může vyzkoušet vyrobit například recyklovaný papír z křídlatky japonské.

Ale i u nás přicházejí nové projekty, které ctí a jdou ruku v ruce s přírodními zdroji, které daná lokalita nabízí. Zajímavý je projekt revitalizace Císařského ostrova trojské kotliny. Místní fauna i flora je velmi rozmanitá, protože zde protéká Vltava, která naplavuje různé druhy rostlin, a nepopiratelně místní lokalitu ovlivňuje i nedaleká ZOO, která je plná exotických rostlinných druhů. Projektu se věnuje mezioborový tým expertů z Galerie hlavního města Prahy, Institutu pro plánování a rozvoj a dalších institucí. Mezioborovost je vůbec důležitá pro další rozvoj: sama jsem se původně věnovala klasické hudbě a věřím, že díky tomu přináším jinou a novou perspektivu do dalších oborů. Spojení s umělci, odborníky, vědci a veřejností je obohacující a má transformační potenciál pro dané místo.

LŠ: Mohla bys na závěr přiblížit koncept knihy a říct něco o jejím formátu?

SS: Kniha mapuje současný fenomén rostlin interiéru a zasazuje ho do širších společenských, kulturních a ekonomických souvislostí ve snaze změnit zažité představy o rostlinách – doma i ve veřejném prostoru. Doprovázejí ji dokumentární fotografie Vojtěcha Veškrny, vítěze letošního ročníku cen Czech Grand Design, v unikátním grafickém zpracování typografky Jolany Sýkorové. To vše doplňují rozhovory se zahraničními autory, kurátory a zahradníky, jako jsou britská novinářka Alice Vincent, historička designu Penny Sparke, francouzské designerské studio d-o-t-s nebo módní návrhářka Tereza Rosalie Kladošová. 

Celé poslání iniciativy Haenke je jakousi metaforou tzv. „rizomu“, který znamená v botanickém termínu oddenek stromového, kořenového systému s rozvětvující se strukturou. Princip rizomu umožňuje nejen regeneraci odstřižených oddenků, ale odkazujeme k němu v našem způsobu myšlení o provázanosti rostlin s architekturou nehierarchickým a udržitelným způsobem, který se zhmotnil i do finální podoby naší knihy Plantlovers. Svým formátem je metaforou tohoto principu: kniha nemá začátek ani konec, jednotlivé kapitoly lze číst v libovolném pořadí  a její formát odkazuje na potřebu rostlin táhnout se směrem ke slunci. 

Autory knihy je duo Saša Střelcová a Julien Antih, zakladatelé iniciativy Haenke, která vzdělávací formou seznamuje širší veřejnost s významem rostlin a přírody ve společnosti. Výrazněji na svou činnost upozornili v roce 2017 spolu s Jurášem Lasovským dočasnou instalací rostlin na piazzettě Národního divadla, kterou nazvali Victoria Pragensis – botanickým labyrintem v městském prostoru. Název přímo odkazoval k nálezu největší leknínovité rostliny Viktorii královské (Victoria regia), kterou poprvé v roce 1810 popsal v Bolívii český botanik Tadeáš Haenke. Na pražském Žižkově provozovali stejnojmenný obchod s rostlinami, ale právě kvůli přílišné komercializaci tématu rostlin v interiéru nedávno jeho provoz ukončili. V knize Plantlovers – Neviditelná botanika městského prostředí shrnují své více jak pětileté bádání a poznatky o rostlinách, botanice a architektuře, udržitelnosti a možnostech regenerace planety a člověka skrze rostliny.

 

---

Lenka Štěpánková

Komentáře (0)

Inzerce

Související články

Rozhovory
24.10.2022

Překlápět svět do zvuku - rozhovor Pavla Klusáka s Romanem Štětinou

Články
07.09.2022

Zahrádky jako fenomén – zahrádkářské kolonie součástí městské krajiny

Rozhovory
29.01.2023

JAN KVÍZ - Chceme škole způsobovat bolest