Off-space Vitríny Artbiom: překročit dualitu uvnitř a vně

Když na jaře 2021 vznikala pod vedením Petry Widžové a Josefíny Nedvědové (redaktorky tohoto webu, pozn. redakce) na pražském sídlišti Ďáblice off-space galerie Vitríny Frýdlantská, bylo to období, které pro netradiční výstavní prostory nemohlo být vhodnější. Během zdánlivě nekonečných lockdownů fungovaly intervence do veřejného prostoru nebo osazování nevyužívaných vitrín a reklamních ploch uměním často jako jediná kulturní náplň během ozdravných procházek v bezpečném perimetru našich bydlišť. Z mnoha projektů na pomezí soukromého a veřejného prostoru se staly dočasné intervence, Vitríny však souvisle vytvářejí výstavní program již pátým rokem (jen se přejmenovaly na Vitríny Artbiom). Proč je i dnes důležité galeriím tohoto typu věnovat pozornost? A s jakým programem se letos ve Vitrínách Artbiom setkáte?

Vystavovat nebo prezentovat umění mimo prostory kamenných institucí má v našem prostředí již poměrně dlouhou historii. Umělci a teoretici se k těmto řešením nejčastěji uchylovali pro zákaz prezentovat svou tvorbu v oficiálních galeriích a muzeích v období socialismu. Období transformace a především 90. let pak dalo vzniknout nepřebernému množství nezávislých a soukromých galerií, které často využívají prostory původně sloužící obchodům a službám v širším centru Prahy. Nultá a desátá léta 21. století pak přenesla umění dále do městské periferie, především do brownfieldů industriálních čtvrtí, kde se nezřídka usadilo natrvalo.

Odkud tedy v hlavním městě, které je galeriemi a muzei umění saturováno více než dostatečně, vychází potřeba nadále vystavovat ve veřejném prostoru, případně na příslovečném pomezí veřejného a soukromého? Odpověď se samozřejmě nabízí hned – umění uložené mezi zdmi institucí může působit nepřístupně, především pro ty, kdo nejsou „přátelé přátel“, jak se k inkluzivitě galerijního provozu vyjádřil umělecký kolektiv Prádelna.

My se nicméně můžeme ptát dále – který prostor je dnes skutečně veřejný? Především v éře pozdního kapitalismu razantně ubývá takzvaných „třetích míst“ nebo „nemíst“, tedy prostorů, které nejsou zasvěceny ani práci, ani nejsou intimní sférou domova. Jde o místa, která zdánlivě nikomu nepatří, respektive patří všem, nikoliv však ve smyslu kolektivizace původně soukromého. Jde jednoduše o prostory, které se organicky vyvíjely z potřeby setkávání se v érách před nástupem technokratického urbanismu, jenž zužitkovává každý volný prostor a trvá na nutnosti mu přiřknout konkrétní funkci. Produktivní věk lidského života se postupně scvrknul na cesty z domova do práce a z práce domů, během nichž zařídíme to nejnutnější – opět ovšem v prostorách zasvěcených konkrétním funkcím, zpravidla zrychlenému konzumu. Naše cesty vedou z bodu A do bodu B tím nejefektivnějším způsobem. Okliky, procházky a zastávky určené jiným, než nejnutnějším potřebám jsou zbytečnou ztrátou času.

Postupná utilizace nemíst a vágních terénů nicméně nemusí znamenat, že o třetí místa definitivně přicházíme. Tento proces je přeci jen možné do jisté míry zvrátit – prostory budované s čistě funkčním účelem se dnes stávají centry skutečně nezávislé, DIY kultury. A právě mezi taková místa patří i off-space galerie Vitríny Artbiom, jejíž prostory jsou součástí DIY kulturního centra úl na sídlišti Ďáblice.

Úl využívá jednopodlažní objekt bývalého spotřebního družstva Včela, od konce roku 2020 prostory využívají výtvarníci, hudebníci, divadelní spolky nebo filmaři, pravidelný provoz tu zajišťuje kavárna Výdejna úl. V rámci letošního výstavního programu se kurátorský tým off-space galerie Vitríny Artbiom zaměřuje právě na minulost, současnost a budoucnost tohoto objektu. V minulosti tu vznikly plány nahradit jej věžovým domem, prozatím byly zamítnuty, ale stále není jasné, zda bývalou Včelu nečeká demolice. Nad místem, jehož účel se během pouhých několika dekád změnil z centra služeb pro místní obyvatele přes komerční prostor až po ono „třetí místo“ lidského setkávání a trávení volného času, stále visí Damoklův meč přestavby či zbourání.

První z letošních výstavních projektů, které se tomuto tématu věnují, tvoří mladá umělecká skupina OPĚT. Tři z jejích pěti členů již druhým rokem sídlí v prostorách úlu, kde si nejprve zařídili fotokomoru za účelem nezávislé fotografické tvorby, a posléze ji rozšířili o ateliér. S místem postupně srostli a na základě oslovení kurátorek galerie Vitríny Artbiom přišli s projektem, jehož těžiště se nachází právě v současnosti a budoucnosti objektu, kde sídlí jak oni sami, tak celé DIY kulturní centrum úl. Skupina OPĚT si otázky týkající se současnosti a budoucnosti úlu vzala skutečně k tělu a přišla s projektem, který tyto otázky mapuje na několika úrovních. Autoři začali s myšlenkou zpříjemnit obyvatelům okolních domů pohled na střechu objektu – rozhodli se tak převzít motiv šamotové mozaiky z jiné nedaleké bývalé Včely a během několika dnů tvrdé práce ji přenesli na střechu úlu ve Frýdlantské ulici. Učinili tak za použití vysokotlakého čističe, kterým od nánosů na střeše úlu mozaiku pomocí vody a šablon „vyčistili“. Dílo následně vyfotografovali dronem z leteckého pohledu a vytiskli na tři tisíce pohlednic s pozvánkou na komunitní den a vernisáž samotné výstavy. Během komunitního dne, v neděli 30. března, se skupina OPĚT spolu s účastníky soustředila na kultivaci a zkrášlení veřejných prostor kolem úlu. Na dvorku objektu zároveň probíhal keramický workshop nebo pingpongový turnaj. Projekt byl završen o deset dní později vernisáží, kde skupina představila nejen velkoformátovou zvětšeninu letecké fotografie střešní mozaiky – která fyzicky vznikala ve fotografické komoře v úlu – ale také 3D mapping celého objektu. Primárním cílem skupiny totiž bylo, a nadále je, přiblížit okolním obyvatelům aktivity, které se v bývalé budově občanské vybavenosti dnes odehrávají, a současně nastínit možnou budoucnost – třeba tu, ve které objekt bývalé Včely nebo komunitního centra úl již nestojí.

Co přesně tedy z prostoru DIY kulturního centra úl vytváří ono „třetí místo“, kde se dnešní člověk spěchající z bodu A do bodu B zastaví? Je to snad právě ona dlouhodobá péče – často neviditelná, v podobě lakování zábradlí a úprav zanedbaných schodů. Jsou to ale také autorské muraly v podloubí nebo právě aktivity galerie Vitríny Artbiom a její výstavy přístupné 24 hodin denně pro kohokoliv, kdo ji pěšky míjí. Jak ostatně reflektuje skupina OPĚT: „My víme, že kolem chodí hodně lidí, třeba cestou z práce, z autobusu, nebo když venčí psy. A proto jim chceme skrze 3D vizualizace přiblížit, co se děje uvnitř tohohle baráku. Na první pohled to nemusí být jasný, ale my je chceme přilákat, aby se nestyděli ten současný barák, ten úl, navštívit.“

Barbora Bahlsenová