Tryskající proud imaginace pro všechny

Vizuální umělkyně Morag Myerscough svými imerzivními fantasmagorickými instalacemi oživuje místa po celém světě a jednu takovou najdeme aktuálně i v německém Mnichově. Jak instalace funguje a co všechno nabízí? A jak přispívá k budování místní komunity?

Mnichov na konci listopadu nepůsobí na první pohled jako hřejivě přívětivé místo. Mlha leží proklatě nízko, široké ulice jsou plné troubících aut a lemované mohutnými bloky domů s fasádami v 50 odstínech šedi. Zářivě barevná konstrukce na vás proto svítí už z dálky. Žluté, růžové, zelené, modré, červené nebo fialové geometrické tvary se do sebe náhodně zasekávají do pestrobarevných obrazců. Jaksi podvědomě a ze zkušenosti očekávám, že se za konstrukcí schovávají nějaké reklamní účely. Takovéhle věci se přece nestavějí jen tak. S jakým nadšením pak při bližším zkoumání zjišťuji, že žádný konkrétní účel tahle promyšlená dřevostavba nemá. „Jen“ rozdávat radost.

Projekt s názvem FLUX stojí na prostranství před muzeem současného umění a designu Pinakothek der Moderne od června 2025 a bude tu následujících pět let. Křiklavě barevný členitý hrad se špičatými věžičkami a křivolakými cestami může nejdříve evokovat spíše naddimenzovaný dětský kout(ek). I když tu skutečně najdeme houpačku a dvě klouzačky, FLUX slouží bez rozdílu všem. FÜR ALLE je ostatně i jeden z hlavních sloganů projektu. 

Jedná se o kreativní prostor, který po vás nic nechce – obsahuje bar, ale klidně tam můžete konzumovat vlastní občerstvení – obsahuje herní prvky pro děti, ale klidně si tam můžete hrát po svém. Nebo jenom sedět a koukat. Mimo to zde najdete zdarma přístupné ty nejbarevnější veřejné záchodky v Mnichově (a dost možná i v celém Německu).

Barevné zjevení z Londýna

Autorkou instalace je britská umělkyně Morag Myerscough, která FLUX popisuje jako „místo plné barev, kde můžete popustit uzdu své fantazii. Místo, které naplní vaše srdce radostí a nabízí nekonečné možnosti.“ Z osobní zkušenosti musím potvrdit, že se nejedná o prázdné fráze. Uprostřed FLUXu se přirozeně usmívám od ucha k uchu a mám instantně dobrou náladu (a pocit, že jsem se ocitla v domečku pro panenky, který jsem vždycky chtěla a nikdy neměla). 

Morag Myerscough, která (podobně jako třeba Yayoi Kusama) svým barvitým vzezřením vlastní projekty doslova ztělesňuje, vytvořila podobných instalací už desítky na různých místech po celém světě – od evropských galerií, kulturních center, parků, promenád nebo amerických hudebních festivalů, přes pavilon v dětské nemocnici v Sheffieldu, venkovské louky či historické ruiny britských ostrovů až po cementárnu v Šanghaji nebo korporátní komplex v Kapském městě. Pro koho by její nezaměnitelný rukopis mohl balancovat na hraně kýče, je dobré zmínit, že kromě oživování různých prostor, se její instalace často ve spolupráci s místní komunitou věnují zásadním tématům současnosti, jako je udržitelnost, pospolitost, vztah k místu nebo konkrétním aktuálním problémům daných měst. Takto například v irském mládežnickém centru s dětskými uprchlíky z Ukrajiny společně vytvářeli instalace zkoumající podoby sounáležitosti. Pro zlepšení nálady v pošmourných zimních dnech upřímně doporučuji její další projekty blíže prozkoumat. 

Komunitní sdílení v Mnichově

Důraz na posilování komunitních vztahů najdeme i v mnichovské realizaci. V členitém prostoru se nachází také množství stolů sloužících k přirozenému setkávání i kreativní tvorbě při četných výtvarných nebo hudebních workshopech. Pravidelně dochází také k lekcím jógy a meditace nebo ke komentovaným procházkám po okolí zakončených společným pitím horkých nápojů (vše samozřejmě zdarma). Kromě toho se v areálu FLUXu nachází ping pong a hlavně open stage, kde po předchozí domluvě může kdokoliv zrealizovat svoji performance, happening, hudební vystoupení, autorské čtení nebo třeba diskusi. A na každém rohu narazíte na výzvu, že pokud máte jakýkoliv nápad, máte se určitě ozvat. 

Mnichov je poměrně konzervativní město, když ale místní kulturní instituce mluví o podpoře místní komunity, myslí to většinou vážně. Vytvářejí příjemná a inkluzivní místa pro setkávání, kdy nejde jen o vydesignované prostory a vyprázdněná trendy slova, ale skutečně promyšlené projekty, kde se přirozeně potkávají všechny generace. Na vlastní kůži jsem to měla možnost zažít např. v kulturním centru LUISE nebo ve známé galerii Haus der Kunst. Tam je každý poslední pátek v měsíci vstupné od 16h zdarma a otevírací doba se prodlouží do 22h. A aby vám nebylo líto, že jste nic neplatili, ve fialově nasvíceném vestibulu vám bude celou dobu hrát DJs a u dlouhatánského stolu zdarma rozdávat jídlo. Kromě toho mají také všechna velká státní muzea a galerie každou neděli vstupné za euro a jsou překvapivě plné nadšených lidí. 

Nechci, aby tento výčet působil jako čecháčkovský pohled z dovolené, kde je napsáno: „Mámo, tohle všechno bylo zadarmo.“ Jde spíše o to, že mnichovské kulturní organizace působí dojmem, že chtějí aby lidé do galerií skutečně chodili a ne naopak. Vypadá to, že chápou, že přístup ke kultuře a umění je důležité lidem zpříjemňovat a ne komplikovat. A že je potřeba ve veřejném prostoru vytvářet inspirativní místa, kde nikdo nic konkrétního nemusí (dělat ani kupovat). 

Ačkoliv Mnichov patrně není nejzábavnější a současným uměním nejvíce pulzující město na planetě, v přístupu ke kulturnímu diváctvu se zde klidně inspirovat můžeme. Myslím, že například takovému plácku před Veletržním palácem by brutální invaze barev v podání Morag Myerscough vyloženě slušela.

Tereza Bonaventurová