Vrakoviště ztroskotaných staveb v Nových Butovicích

Ocelová prsatice objímá obytné hnědé kostky naproti baroknímu komplexu. Obrovští motýli se spitfiry místo těl těžkopádně třepotají blikajícími křídly na fasádě obchodního domu v historickém centru města. Skoro by to mohl být legrační surrealistický román, kdybychom v něm nemuseli bydlet. Jak asi tušíte, nevznikl z pera fantasmagorického spisovatele, ale pod rukama Davida Černého. A nyní, protože je Praha evidentně bizarní málo, přibude ještě sto třicet šest metrů vysoký vrak Noemovy archy zapíchnutý doprostřed sídliště.

Skutečně bych to chtěla brát vážně, ale absurdity se jen stupňují. Praha momentálně čelí zásadní bytové krizi. Developerská společnost Trigema spolu s architektem Tomášem Císařem a zmíněným sochařem Davidem Černým na to reagují budovou s názvem Top Tower. Ta má mít výšku 125 metrů, ale půdorys pouhých 15 x 30 m. Zbytek obytné plochy zabere ocelový vrak lodi, který, jak je z úst architekta neustále v médiích zmiňováno, není jen samoúčelnou sochařskou ozdobou. Jednak dožene potřebnou výšku 136 metrů, aby šlo o nejvyšší budovu v republice, (což někdo ze zmíněných pánů zřejmě z nějakého důvodu potřebuje), kromě toho na sobě má obytné terásky a hlavně budovu fyzicky podpírá, protože jinak by se nejspíš zhroutila. Majitel Trigemy Marcel Soural v článku na serveru Seznam Zprávy uzounkou stavbu ještě obhajuje tím, že musí stavět malé byty, protože ceny nemovitostí rostou rychleji než české mzdy a lidé si větší byty kupovat nebo pronajímat nemohou. Skoro by se nabízela kacířská myšlenka, že kdyby budova byla širší, mrňavých bytů by se tam vešlo víc a Trigema by vydělala víc peněz. (A ne málo, vzhledem k tomu, že například v jiné jejich realizaci na Invalidovně stojí měsíční nájem bytu 2+kk o rozloze 62 m² příjemných 48 200 Kč). Bez Černého soch by ale o těchto domech nikdo nemluvil a nevěděl, takže je osobně vnímám především jako podpěrné reklamní poutače na předražené bydlení.

Dystopie v dystopii

Autoři Top Tower tvrdí, že ztroskotaný vrak lodi je dystopickým odkazem k jakési budoucí biblické katastrofě způsobené zřejmě globálním oteplováním. Má připomínat Noemovu archu. David Černý v rozhovoru pro DVTV na otázku, jestli se náhodou nejedná o greenwashing, odpověděl, že neví, co to je. Když mu význam termínu pan Veselovský vysvětlil, Černý zdůraznil, že projekt rozhodně není ekologickou iniciativou a že největší greenwashing je mít dvě děti. Ještě pak dodal: „My bychom nemuseli stavět byty v Praze, kdyby se všichni ti eko aktivisti tak zoufale a strašně intenzivně nerozmnožovali.“ Projekt tak působí spíše jako dystopické proroctví, ke kterému se s tunami oceli a nesmyslnými proporcemi i průpovídkami snaží David Černý aktivně přispět.

Obhájci podobných výstřelků často zmiňují, že Praze chybí výrazná architektura. To je nepochybně pravda, ale za prvé se to dle mého názoru nemusí dít za každou cenu a za druhé by k tomu mělo, stejně jako v zahraničí, docházet stavěním skutečně výrazné architektury a ne pouhým přilepením náhodné skulptury. Protože, jak uvádí architekt Michal Postránecký v pořadu Pro a proti na Českém rozhlase Plus, samotná Top Tower „dominantní není“. Navíc, jak architekt dodává, je otázkou, jestli realizace bude skutečně vypadat tak, jako na vizualizacích.

Vrakoviště v Butovicích

Důležitým faktorem je také samotné umístění stavby a změna územního plánu. Loď by měla ztroskotat v Nových Butovicích, které byly plánovány podle urbanistické koncepce architekta a urbanisty Ivo Obersteina. Kromě Top Tower by zde měla zakotvit ještě Astral Tower – ta skutečně působí, že se sem omylem zapíchla z vesmíru. Sedmadvacetipatrový sklobetonový střep od společnosti Aspira Business Centre dotvoří něco, čemu se nyní říká „malý pražský Manhattan“. I z vizualizací to ale zatím působí spíše jako postapokalyptické vrakoviště budov, které se jinde postavit nepodařilo.          

Pražský magistrát totiž po mnoha letech otočil a povolil v Nových Butovicích změnu územního plánu, která stavbu podobných projektů umožní. Můžeme se jen ptát a spekulovat, proč k tomu došlo, ale faktem zůstává, že Trigema ke stavbě Top Tower nabídla kontribuce v hodnotě 75,7 milionu korun. Z této částky si hlavní město Praha a městská část Praha 13 víceméně rovným dílem rozdělí 30 milionů a zbytek se má naplnit formou revitalizace parkoviště a podchodů, výstavbou přechodu pro chodce, stavbou výtahů na pěší zónu nebo vybudováním prostranství před poliklinikou. Což zjednodušeně řečeno zní jako hodně betonu a málo zeleně. Jestli něco takového za podobný kolos zbytečné oceli stojí, je otázka. Ze zkušenosti s mnohými developery (jako například u stavby Masaryčky od Penty) ale hlavně víme, že se často jedná o plané sliby. Občanské iniciativy i politická opozice projekt kritizovaly už dříve, teď by tedy bylo dobré alespoň pohlídat, že ke kontribucím skutečně dojde podle plánu a peníze neskončí, kde nemají.

Nutnost motýlího vzdoru

Občanskou bdělost ohledně podobných projektů vnímám jako zcela zásadní. Pokud se jako kulturní obec ani nepokusíme organizovaně ozvat a budeme jen rezignovaně nadávat po hospodách, zaviníme si obskurní podobu Prahy tak trochu sami.

Začít můžeme rovnou oněmi motýly na Máji, o nichž je řeč v úvodu článku. Těm už v březnu vypršela roční lhůta, po jakou měly být v centru umístěni, a kromě novinářů stroze informujících o situaci se nikdo hlasitěji neozval (přičemž samozřejmě sypu hromadu popela na hlavu i sama sobě).

Karel Samec, mediální zástupce skupiny Amadeus, která má Máj pod palcem, pro Novinky.cz nadšeně uvedl, že „pozitivní ohlasy vnímáme nejen od drtivé většiny návštěvníků Máje, ale i z ohlasů širší veřejnosti včetně té odborné.“ Provozovatel Máje tak už žádost o prodloužení instalace motýlů na další dva roky na odbor památkové péče pražského Magistrátu podal, a odbor vydal pozitivní závazné stanovisko. Rozhodnutí nyní leží na stavebním úřadě Prahy 1 a hodně bych se divila, kdyby úřad nevyhověl.

Doporučuji tedy nám všem přestat individuálně brblat a proti rozhodnutí stavebního úřadu se společně hlasitě ozvat. Aby příště nikdo nemohl říkat, že motýli na Máji přece vůbec nikomu nevadí. A podobně postupovat, kdykoliv to bude potřeba.

Tereza Bonaventurová