Začátkem loňského listopadu se v Domě U Kamenného zvonu konala konference Kámen, město, papír pořádaná za účelem evaluace čtyřletého období od založení programu Umění pro město v Praze. Jednalo se o dvoudenní akci mapující různé přístupy k umění ve veřejném prostoru. Jednotlivé prezentace odborníků a odbornic nejen z české republiky, ale i zahraničí, se věnovaly celé řadě otázek spojených s financováním, realizací či propagací trvalých i dočasných intervencí ve veřejném prostoru. Motivací této konference byla tedy i určitá podpora, inspirace či navázání nové spolupráce. Článek obsahuje shrnutí jednotlivých bloků doplněná o videozáznamy celé konference.

Úvod

Jedním z cílů konference bylo propojit aktéry z veřejné i soukromé sféry a poukázat na možnou formu spolupráce a přístupy ve vybraných českých i zahraničních městech a obcích. Konference byla rozdělena do pěti bloků, díky kterým diváci mohli nahlédnout do jednotlivých problematik a na jednotlivé prezentace navázat diskuzí. První blok byl věnován úvodnímu slovu organizátorů a jejich hostům. Konferenci uvedly tehdejší radní hlavního města Prahy pro kulturu Hana Třeštíková, ředitelka Galerie hlavního města Prahy Magdalena Juříková a vedoucí oddělení správy veřejné plastiky Galerie hlavního města Prahy a hlavní kurátorka programu Umění pro město Marie Foltýnová, která v krátkosti představila a zhodnotila samotný program, hlavní důvody jeho vzniku a vize do budoucna.

Jako první z hostů se představila architektka a iniciátorka za IPR Pavla Melková, jejíž úvodní slovo patřilo především odborné části vzniku programu a evaluace práce Komise pro umění ve veřejném prostoru. Představila fungování umisťování děl ve veřejném prostoru před programem Umění pro město a ukázala, proč je umění důležité pro veřejný prostor – tedy že umělecké dílo vtiskne charakter konkrétnímu místu a současně dodá hlubší rozměr dané oblast. Zmínila vznik publikace Manuál tvorby veřejných prostranství hl. m. Prahy, kde je mimo jiné i důležitá argumentace pro veřejnost, proč potřebujeme financování děl ve veřejném prostoru či jak správně postupovat při zadávání procesu umění do veřejného prostoru a další.

Na Pavlu Melkovou navázal její kolega, architekt z IPR Jakub Hendrych. Zajímal se o téma komplexity, tedy jakým způsobem umístěné dílo ve veřejném prostoru ovlivňuje veřejný prostor. Naznačil jednotlivé principy, kdy dílo může vstupovat do veřejného prostoru, a to skrze umělecké soutěže či jako samostatný prvek. Onu komplexitu v přístupu k uměleckým dílům ve veřejném prostoru vnímá jako velmi důležitou i ve složení týmu lidí, kteří jsou zapojeni do samotného procesu umístění (architekti, krajináři a další). Na závěr prvního bloku vystoupil předseda Komise Rady hlavního města Prahy pro umění ve veřejném prostoru Jan Kasl, který uvedl dopady působení komise. Jako výhled do budoucnosti zmínil možnost zřízení investiční povinnost hl. města Prahy, která by zaručovala finance z každé investice do veřejného prostoru v určitém poměru i do výtvarných děl, protože aktuálně není tato povinnost nikde zakotvena.

Zahraniční praxe umisťování umění trvalého formátu do veřejného prostoru

Agáta Hošnová z Kreativní Prahy prezentovala mapování spektra zahraničních institucí, které se věnují umění ve veřejném prostoru se zaměřením na jejich financování a metody práce. Za společné body jednotlivých institucí můžeme považovat společenský rozměr konkrétního vystaveného díla a zájem o periferie měst a doprovodný program, s čímž souvisí snaha o zapojení místních obyvatel a přiblížení současného umění širším vrstvám společnosti.

První ze zahraničních hostek konference, Martina Teig z KÖR – Umění ve veřejném prostoru ve Vídni, přiblížila způsob financování instituce. KÖR spadá pod tři městské odbory, což s sebou nese úskalí např. v možnosti víceletého financování, které by vedlo k udržitelnější strategii v rámci plánování a ke stabilním a pravidelným realizacím umění ve veřejném prostoru. Důležitým bodem, který zazníval napříč příspěvky, je i tvrzení, že umělecké projekty vstupující do veřejného prostoru se mají zajímat o identitu města a nabízet podněty pro jeho redefinici. Mohou ukázat nové perspektivy, zkušenosti či způsoby chování ve městě a zároveň zvyšovat kvalitu městského života.

Kurátorky Anna Szynwelska a Kinga Jarocka následně prezentovaly polské Centrum současného umění Laznia v Gdaňsku. Jejich specializací v rámci instituce je veřejný prostor a jeho rozvoj. Pracují s okrajovou částí města, kde je o to důležitější více se přiblížit místním obyvatelům a začlenit je do akcí spojených s galerií např. volnočasovými aktivitami pro děti i dospělé a vytvořením místa pro setkávání různých komunit. To se jim povedlo v mezinárodnímu projektu tzv. Outdoor gallery, jejímž cílem je vytvořit stálou sbírku umění ve  veřejném prostoru. Na projektech spolupracují s architekty, urbanisty, zástupci města či investory.

České praxe umisťování umění trvalého formátu do veřejného prostoru:

příklady (nejen) z krajských měst

Odpolední blok konference odstartoval místostarosta městské části Praha 10 David Kašpar, který představil nepříliš povedené příklady umisťování děl do veřejného prostoru. Prezentoval konkrétní příklad snahy o realizaci vítězného návrhu pomníku Jiřiny Haukové a Jindřicha Chalupeckého, který vzbuzoval velké kontroverze především u politické opozice a části veřejnosti tak, že bylo nakonec od jeho realizace opuštěno. Následná debata se snažila rozvést právě onu důležitost komunikace mezi veřejností, umělci a politiky. Na Davida Kašpara navázal bývalý vedoucí Oddělení kulturních služeb na Magistrátu města Brna Jaroslav Hamža, který ukázal příklady z uměleckých instalacích ve veřejném prostoru v Brně a festival umění ve veřejném prostoru Brno Art Open. Architektka města Litomyšl Zdeňka Vydrová se také věnuje architektonickým soutěžím a vnímá jako zásadní spolupráci umělců a architektů v pojetí veřejného prostoru jako komplexního formátu. V neposlední řadě se věnovala opravě již stávajících děl ve veřejném prostoru, se kterou by se mělo počítat v plánovaných rozpočtech. Na toto téma navázala Ilona Rozehnalová, která se zabývá ochranou soch ve veřejném prostoru. Prezentovala aktivitu sdružení Okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu, který se snaží dobrovolnicky sochy mýt a opravovat. Tato aktivita se rozrostla tak, že sdružení vytvořilo databázi soch ve veřejném prostoru a vedlo osvětu díky které se i soukromníci začali o sochy na svých pozemcích zajímat. Další z hostek, Květuše Sokolová, vedoucí Odboru kultury na Magistrátu města Plzně, prezentovala plzeňský strategický plán pro revitalizaci veřejných prostranství a architektonické soutěže a rovněž program rozvoje kultury města Plzeň 2020–2030. V rámci těchto programů by měl odborný kurátorský tým mimo jiné vytipoval místa na umisťování umění ve veřejném prostoru.

První den konference představil program Umění pro město a různorodé způsoby vztahu k trvalému umění ve veřejném prostředí v Čechách i v zahraničí. Jedním z tématů, které se probíraly, byla otázka, jaké sochy se mají odstranit, tedy jaké jsou buď z hlediska umělecké hodnoty nedostačující anebo nesou kontroverzní ideologická témata, jak sochy ve veřejném prostoru udržovat a jaké jsou cesty jednání mezi umělcem, či uměleckou institucí, odborníky, městskou správou a veřejností.

Dočasné umění ve veřejném prostoru v Praze

Druhý den konference byl věnován tématu dočasného umění ve veřejném prostoru, první blok se zameřením na Prahu. První vystoupila Marie Foltýnová s prezentací druhé části programu Umění pro město na dočasné intervence, který kurátorsky i organizačně spadá pod GHMP oproti části programu na trvalé intervence, který spravuje Mgaistrát hlavního města Prahy. Následovala prezentace Dana Merty k Landscape festivalu a blok byl zakončen Čestmírem Suškou a jeho prezentací festivalu m3.

Panelová diskuze bariéry umění ve veřejném prostoru

Úvodní prezentaci zahrnaičního hosta následujícího bloku měl Matthias Einhoff z berlínského ZK/U Center for Art and Urbanistics, který představil snahu instituce propojovat světový diskurz s místní zkušeností v Berlíně. Tam se svým centrem pořádají rezidenční pobyty a současně připravují lokálně zaměřený program související se životem místních obyvatel. Vytvořili také metodiku městského rozvoje, který zahrnuje zapojení všech zúčastněných stran a naprostou transparentnost.

Po příspěvku následovala panelová diskuze, které se zúčastnili Šárka Zahálková – předsedkyně projektu Offcity + ředitelka GAMPA v Pardubicích, Lenka Lindaurová – kurátorka projektu Plán B v Litomyšli, Osamu Okamura – bývalý předseda Komise Rady hl. m. Prahy, architekt a děkan FUA TUL v Liberci a František Zachoval – ředitel Galerie moderního umění v Hradci Králové.

Probíraly se mnohé vzešlé otázky z předchozích vstupů, jako například „Co je největší bariéra implementace díla do veřejného prostoru?“, „Není umění ve veřejném prostoru moc?“ či „Měl by se využívat princip, kdy se z dočasných děl stanou trvalá?“. Obecně panovalo spíše přesvědčení, že dočasné sochy lépe „prozkoumají” daný terén a ukazují, jak v lokalitě fungují. Nesmíme však zapomínat na větší ekologickou zátěž a finanční náročnost dočasných děl. Dalším tématem byl velký rozdíl v umístění děl v centru města a na jeho okrajích. V poslední době se ukazuje důležitost šířit umění i do odlehlejších čtvrtí, kde je veliký potenciál pro šíření umění a rozvíjení místního kulturního podhoubí.

Česká praxe dočasných formátů umění ve veřejném prostoru

Odpolední blok druhého dne konference byl navržen ve formátu Pecha Kucha, tedy možnost okomentovat v jedné prezentaci ve dvaceti vteřinách dvacet fotek. Tématem byla česká praxe dočasných formátů umění ve veřejném prostoru: příklad krajských (a dalších) měst, kdy vystoupili zástupci a organizátoři různých kulturních akcí v odlišných městech. Na nejrůznějších příkladech popisovali jednotlivá úskalí, se kterými se během svého působení setkávali, jaká pozitiva přinesli do dané lokality či s jakou odezvou se často potýkají. Své zkušenosti představili Jana Bernartová za Art Week Liberec, Šárka Zahálková za GAMPA Pardubice, Magdaléna Hruška za Kreativní Olomouc, Martina Johnová za Hraničář v Ústí nad Labem, Kateřina Štroblová za ostravský Festival Kukačka, Marika Kupková za Brno Art Open, Petr Klíma za plzeňský Pěstuj prostor a Dagmar Šubrtová za Kladno.

Dvoudenní konference Kámen, město, papír, pořádaná za účelem evaluace čtyřletého období od založení programu Umění pro město v Praze ukázala, s jakými přístupy s umisťováním uměleckých děl do veřejného prostoru se můžeme potkat v jednotlivých městech nejen v české republice, ale také představila pár inspirativních příkladů ze zahraničí. Každý z vystupujících přišel s rozdílnými zkušenostmi a přístupy, díky čemuž se konference stala velmi obohacující půdou pro další rozvoj umění ve veřejném prostoru.

Rovněž zde vyvstaly otázky, důležité pro další debaty mezi jednotlivými aktéry – politiky, odborníky, umělci ale také veřejností, díky nimž bude veřejný prostor stále více důstojným místem pro jeho obyvatele a návštěvníky. Na konferenci také bylo řečeno, že samotný program Umění pro město často slouží jako model pro ostatní krajská města. Je však nutné si uvědomit, že každé město a kraj vycházejí z jiných struktur, které jsou nepřenositelné. A právě díky podobným debatám se mohou načerpat a propojit zkušenosti pro rozvoj konkrétní lokality a přinést inspiraci do dalších měst.

---

red