Komunitní zázrak v Tusculu

Dnes již na výtvarné scéně pevně etablované Bienále ve věci umění sice začne až 12. června 2026, doprovodný program ale probíhá už teď. Letos se Bienále uskuteční kromě tradičního Veletržního paláce nově také v GAMPA v Pardubicích a uměleckém centru Tusculum v pražské Bubenči. A právě v Tusculu se odehrál speciální workshop výroby udržitelného mobiliáře pro právě vznikající komunitní zahradu. Nový prostor pro setkávání bude sloužit jak programu Bienále, tak rezidenčním umělcům, ale i pacientům z Léčebny dlouhodobě nemocných.

Ateliérový a rezidenční dům Tusculum pod správou Petrohradská kolektiv se totiž nachází v historickém areálu Chitussiho nemocnice a v těsném sousedství zmíněné LDNky. Vzniká tak unikátní mezigenerační propojení, kdy se zde jednak potkává současné umění s péčí, ale i zcela konkrétně umělci se seniory v náročné životní situaci.

Divoká zahrada s příznačným názvem Tusculum Garden, která vyplňuje veškeré volné plochy areálu, je dějištěm každodenních setkání, relaxace, workshopů pro veřejnost i uměleckých intervencí. Například Erika Velická a Marie Štindlová sem umístily sochařské instalace hledající průsečík mezi tradiční parkovou výzdobou a jazykem současného umění, slovenský hudebník Michal Valko sem zasadil unikátní hudební performance pomalého ambientního koncertu na niněru a Lucie Lučanská zde provedla performativní outdoor kresbu.

Prostor Tusculum se oproti jiným ateliérovým domům vyznačuje velkou otevřeností pro veřejnost, což dokazuje množství rozličných kurzů a akcí pro veřejnost. Ať už v příjemném prostředí zmíněné umělecké zahrady nebo třeba v prostoru Burnout Space zaměřeného na tvorbu keramiky sem mohou návštěvnici chodit na workshopy keramiky, glazury, šití, makramé, jógy nebo třeba fermentace a shiatsu. Mimo to se zde pořádají kurzy výroby přírodních barev, eko výtvarka nebo příměstský tábor pro děti se zaměřením na pohyb, zvuk a tvorbu v přírodě. Zahrada tak není pouhým dějištěm nějakého programu, ale jeho přímým účastníkem, aktérem a katalyzátorem.

Stejnou roli hrála Tusculum Garden i při realizaci doprovodného programu zmíněném v úvodu. Workshop „Tvorba udržitelného mobiliáře pro komunitní zahradu“ pořádala galerie VI PER ve spolupráci se spolkem Stony Tellers a rakouským architektonickým kolektivem Dreist. Vznik komunitní zahrady pro pěstování nejrůznějších rostlin, bylinek či zeleniny podpořila Nadace Via, díky které bylo možné pořídit profesionální bytelné záhony od Kokozy. Lavičky, stolečky a nejrůznější další sedátka už nemusely vypadat jako z katalogu, a tak se jejich výroby zhostily účastníci workshopu a jejich lektoři Martin Kohlbauer a Luisa Zwetkow z Dreist. Design jednotlivých objektů vznikal pod rukama rakouských lektorů hodně organicky a za pochodu a vycházel z možností dostupného materiálu, který v duchu totální recyklace a upcyklace pocházel z art re use, byl pořízen za odvoz, nebo byl nalezený v kůlně v areálu či vyhozený na ulici.

Workshop probíhal celý den a účastníci, kteří přicházeli průběžně, byli vždy rovnou hozeni do vody živelné výroby. V kooperaci s lektory si našli práci na konkrétním objektu a po základním zaučení práce s technickými nástroji jako je pila nebo bruska se pustili do práce, přičemž se přirozeně seznamovali s ostatními účastníky, lektory i organizátory. Workshop tvorby komunitní zahrady tak měl komunitní rozměr už při samotné realizaci.

Pacienti z LDN už v průběhu workshopu zvědavě přihlíželi, rychle si zamlouvali truhlíky na pěstování a fascinovaně pozorovali mladé ženy pracující s vrtačkou. Zero waste a komunitní přístup dnes samy o sobě až tak unikátní nejsou a v ideálním případě by měly být u podobných projektů spíše samozřejmostí. Co je zde nejvíc unikátní je právě propojení tří odlišných světů, které se v Tusculu přirozeně prolínají. Umělci, návštěvníci, účastníci workshopů a pacienti z LDN tu mají zcela mimořádnou platformu přirozené konfrontace v uklidňujících kulisách inspirativní zahrady, kde komunitní rozměr funguje doopravdy, nejen na papíře.

Tereza Bonaventurová