Lenka Hluchá: Pražané už podruhé poznali skrytá místa na hladině Vltavy i jejích březích

Festival Poznej Vltavu připomíná, že bez této řeky by nebyla Praha městem, jaké známe. Projekt pořádaný organizací Kreativní Praha otevírá jindy nepřístupná místa, láká na komentované procházky, projížďky i plavby a nabízí kulturní akce i sportovní vyžití. Ve spolupráci se čtyřmi desítkami organizací působících na vltavských březích tak Pražanům umožňuje poznat místa, na která se mohou vracet, prozradila organizátorka festivalu Lenka Hluchá.

Jak se vydařil letošní ročník? Kolik lidí dorazilo, byl větší zájem než při loňském prvním ročníku?

Letošní ročník proběhl neskutečně dobře, mimo jiné díky krásnému počasí, babí léto pobízelo lidi vyjít k Vltavě. Nicméně měli jsme i plně vybookované prohlídky, na které byla třeba rezervace předem. Zapojili jsme 45 organizací a uspořádali přes 60 událostí na různých místech kolem břehů Vltavy v Praze. Dopočítali jsme se ke dvojnásobné návštěvnosti než loni, tedy ke dvaceti tisícům unikátních návštěv. Ukazuje se, že Pražané o festivalu ví, a že o něj mají zájem. My jsme velmi spokojeni a doufáme, že jsou spokojeni i naši partneři, kteří jsou pro nás veledůležití.

Festival vznikl za účelem ukázat řeku úplně v jiné její podobě, v mnoha jejích funkcích a představit spolu s partnery místa, která jsou jinak skrytá. Snažíme se, aby si lidé budovali k řece vztah.

Ovlivnil letošní program také nedostatek vody po suchém horkém létě?

V jednom případě ano. Šlo o program našeho partnera Vlny Štvanice. Na vodním díle Štvanice je vytvořena umělá vlna, na které se surfuje. Dva dny před akcí jsme museli program zrušit, protože byl malý průtok, a tím pádem nebylo surfování povoleno.

Na druhou stranu vodohospodáři odvádějí velmi dobrou práci. Jedním z našich partnerů byli vodní skauti, kteří pořádají tradiční splutí přes tři jezy. Trochu jsme se obávali, zda se uskuteční, ale právě díky práci vodohospodářů bylo dost vody a bylo možné jezy pustit.

Spojení s vodáky vzniklo tak trochu mimochodem. Festival vznikl k oslavě mezinárodního dne řek, který připadá na třetí neděli v měsíci září. A v loňském roce vyšel právě na 28. září, kdy se každoročně koná tato tradiční vodácká akce.

Lidé mohli nahlédnout do Štvanické elektrárny, stejně jako do bývalé čističky odpadních vod v Bubenči, včetně jejího podzemí i komínu. Do kterých jiných nepřístupných míst se lidé mohli podívat?

Běžně se lidé nedostanou například do Smíchovské plavební komory, o tu byl opravdu velký zájem. Došlo tam i k hezkým setkáním, na komoru se přišla podívat například stará paní, která tam kdysi pracovala.

Ze skrytých míst bych vyzdvihla také Vodohospodářský ústav T. G. Masaryka v Bubenči, který jindy není vůbec přístupný veřejnosti. Tam mohou návštěvníci vidět obrovskou maketu umělé povodně, na které zjistí, jak se chová voda při povodni. Také tady byla asi dvojnásobná návštěvnost než loni.

Zajímavá je i betonárna v Libni, kde lidé mohou zjistit mnoho zajímavostí o tom, jak se staví v Praze. Betonárna, která vznikla kvůli stavbě tunelu Blanka, je unikátní zásobováním pískem z lodi. Takže je to ekologická záležitost, ušetří několik tisíc kamionů, které nemusí vjet do Prahy. Návštěvníci si projdou cestu od nakládání písku tunelem pod silnicí do betonárny, navíc si vyslechnou výklad.

V minulém roce byla možnost navštívit i tunel Národního divadla, které bylo původně zásobováno z vody, vozili tam i kulisy a kostýmy. Hrálo tam kvarteto symfonickou báseň Vltava, bylo to až dojemné. Letos to bohužel nebylo možné kvůli rekonstrukci, doufáme ale, že by se to mohlo povést zase příští rok.

Které kulturní instituce se zúčastnily v letošním roce?

Důležitá pro nás byla spolupráce s Galerií hlavního města Prahy. V Trojském zámku mohli návštěvníci vidět výstavu, součástí bylo i taneční představení, kdy docházelo k propojení tance, soch a unikátního labyrintu. Konal se i taneční workshop a v ekoateliéru si děti mohly pohrát s řekou jako takovou.

Na lodi Tajemství se uskutečnilo loutkové divadlo pro děti. V čistírně odpadních vod zase hrálo divadlo Spejbla a Hurvínka, tato spolupráce vznikla z popudu Prahy 6. O obě divadla byl mezi diváky velký zájem.

Nový Dvorecký most mohli lidé poznat s výtvarníkem a sochařem Krištofem Kinterou. Co se o této stavbě dozvěděli?

Most už je otevřený, ale jeho podmostí, které Krištof Kintera projektoval, ještě ne. Stavba nám ale povolila jen 40 účastníků (z bezpečnostních důvodů, pozn.), kteří se ve vestách a s helmami prošli podmostím, kde Kryštof představil svůj záměr. Zároveň přešli most, kde prezentoval, co se bude dít na druhém břehu na Praze 5. O tuto prohlídku byl mimořádný zájem, vstupenky byly pryč během několika málo minut

Dvorecký most mohli zájemci vidět také na komentované plavbě Rostislava Zapletala, což je architekt pražského Institutu plánování a rozvoje. Čtyřikrát za den plula loď z Rašínova nábřeží právě ke Dvoreckému mostu a zpět.

S IPRem jste měli během festivalu i další spolupráci…

Ano, IPR je naším partnerem od počátku, je to náš odborný garant a přispěvatel. Jezdila jejich oblíbená Camp tramvaj s komentovanou prohlídkou a pořádali rovněž komentované projížďky na Rekolech.

Na své si přišli i techničtěji zaměření diváci, co vše se při jejich programech dozvěděli o fungování řeky ve městě?

Zajímavostí je například takzvaný limnigraf na náplavce, kde mohli lidé zjistit, k čemu se využívá tato zajímavá stavba na Výtoni. Český hydrometeorologický ústav tam zároveň z loďky zakotvené na Vltavě ukazoval, jak se měří voda.

Technickou zajímavostí je i první tanker na vodě v Čechách, který kotví pod Letnou. Je to 35 metrů dlouhá tankovací loď Ředitelství vodních cest, která má zajímavý kapitánský můstek. Jsou tam tankovací stanice, kde může menší loď natankovat jako u běžné pumpy.

Zastoupeni jsou i ekologové, například záchranná stanice Lesů hlavního města Prahy nebo Agentura ochrany přírody, která zajistila v Troji pozorování bobrů.

Účastnily se i sportovní oddíly?

Letos bylo největší vodáckou akcí zmíněné splutí pražských jezů, pokud bychom v příštím roce festival pořádali v jiném termínu, určitě bychom rádi zapojili více vodáckých klubů. Přesto se letos některé účastnili, například Yachtklub pod Vyšehradem, jejichž předseda pan Schwarz nám vždy udělá fundovaný výklad. Zapojilo se i DDM na Libeňské kose, kde půjčují pramice a mají tam i lanové centrum. Je to skryté místo uprostřed zahrádkářské kolonie s neuvěřitelnou atmosférou, o kterém moc lidí neví.

Je skvělé, že festival může tato skrytá místa ukázat lidem, kteří o nich netuší, a pak u nich zůstanou. Podobně třeba i u aktivit pro děti, které mohou objevit nový kroužek nebo zálibu.

Jakou roli hraje Vltava v životě Prahy? V čem ovlivňuje její urbanismus?

My říkáme, že Vltava je architektka města, dala mu jeho polohu a pozici. Pražský meandr je ikonická věc. Důležité jsou i ostrovy, kanály a slepá ramena, které do města přinášejí mnoho zeleně a nedotčených autentických míst. Myslím si, že Vltava dává Praze výjimečnost tvarem i tím, co se kolem ní budovalo, má kolem sebe mnoho kulturních památek. Řeka stanovila rozložení města, a to se snažíme využívat, proto i náplavky využíváme jako určité srdce festivalu. S organizacemi kolem řeky se potkáváme i během roku a pracujeme na aktivitách představujících řeku veřejnosti v průběhu celého roku.

Co je Kreativní Praha, jaký má komunitní a kulturní program?

Jsme ústav zřízený magistrátem, takže jsme městská neziskovka. Díky tomu také mohl vzniknout festival, organizace nám vycházejí vstříc. Kreativní Praha vznikla, aby rozvíjela prostředí kultury ve městě. Zabýváme se datovou analytikou v kultuře i veřejným prostorem, což obnáší také spolupráci s městskými částmi. Další důležitou součástí jsou kulturně-kreativní odvětví, probíhá tu kreativní akcelerátor. Posledním pilířem jsou odborné konference a vzdělávání. Máme široký záběr v kultuře, nejen v Praze, například na konference jezdí lidé z celé republiky. Naše činnosti sahají od analytiky až k veřejným prostranstvím s fyzickým dopadem, pod naší správou jsou například pražské stolky a židle. O ty je velký zájem, fungují již přes deset let a už jsou jich po Praze stovky. Učíme lidi budovat veřejný prostor a potažmo i komunity.

Kateřina Hubertová