V Roztokách vzniklo město pro každého!

Utopistický reklamní výkřik neodkazuje na nově vzrůstající zástavbu vizuálně pokleslých rezidencí u nádraží, ale na inspirativní výstavu ve Středočeském muzeu vycházející se stejnojmenné knihy Osamu Okamury, Jiřího Franty a Davida Böhma.

Tuhle knížku určitě máte, znáte, nebo jste ji alespoň drželi v ruce. Protože je skvělá. Ale pro jistotu – kniha Město pro každého: Manuál urbanisty začátečníka vizuálně poutavou a obsahově srozumitelnou formou seznamuje všechny (děti, dospělé i ty už dlouho dospělé) s komplexním fenoménem městského prostoru. O výtvarnou složku knihy se postarali Jiří Franta a David Böhm, kteří ve svém nezaměnitelném sympaticky drzém stylu doslova vystříhali, vykreslili a poslepovali papírový model města. Na něm jde všechny principy, výhody i neduhy městského organismu vhodně ilustrovat. Jednotlivé texty, kontext a celkovou strukturu vytvořil architekt a pedagog Osamu Okamura. V roce 2020 knihu vydalo nakladatelství Labyrint ve spolupráci s Nadací české architektury a od té doby tento významný počin na poli populárně-naučného vzdělávání (nejen) o urbanismu posbíral mnoho prestižních ocenění.

Nyní přišly Tereza Šimková a Iva Vránková ze Středočeského muzea v Roztokách u Prahy s myšlenkou výstavy touto knihou inspirované. Výstava se zaměřuje se zejména na negativní jevy spojené se současnou podobou a funkčností měst, mezi něž patří gentrifikace, nedostatek dostupného bydlení, zanedbaný veřejný prostor, suburbanizace, privatizace, práce s brownfieldy, množství městské zeleně nebo nadužívání automobilové dopravy. Panely přímo citují texty z knihy Osamu Okamury, který se postaral i o architektonické řešení. Vizuální stránku pak měl na starosti Jiří Franta. Ten z výstavy organicky a záměrně chaoticky vytvořil jakési zrcadlo veřejného prostoru, když ji zaplavil reálnými nelegálními reklamními bannery, které pro výstavu poskytlo Ředitelství silnic a dálnic a další subjekty. Citát Susan S. Fainstein „Spravedlivé město je město, ve kterém rovnost, demokracie a rozmanitost hrají zásadní roli“ se tak mačká mezi logem benzínky a reklamou na kasino s lascivně se tvářící ženou ve zlaté róbě. Na texty se v záplavě agresivních vizuálních informací poměrně špatně soustředí, což však přesně vykresluje situaci, která pod náporem vizuálního smogu ve veřejném prostoru vzniká.

Výstava Město pro každého? však není pouhým překlopením knihy do fyzické podoby. Důležitou součástí je kurátorský výběr Terezy Šimkové doplňující výstavu o zásadní díla českých výtvarných umělců, kteří problematiku městské struktury ve své tvorbě dlouhodobě reflektují. Na první pohled nenápadná výstava v Roztokách představuje soubory renomovaných umělců jako je Krištof Kintera, Kateřina Šedá, Rafani, Jan Mlčoch, Jiří Kovanda, Michaela Thelenová, Vladimír Turner nebo Eva Jiřička a Mira Gáberová. Rozhodně se ale nejedná o prvoplánové zařazení známých umělců pro povrchní bombastický efekt. Všechna díla jsou nehierarchickou a organickou součástí výstavy, zmíněny jsou také různé projekty pracující s prostorem a komunitou (např. centrum pro umění a ekologii Kafkárna, squatterské aktivity kolektivu ACS Klinika, procházky po veřejném prostoru Markéty Kinterové či činnost Kolektivu Prádelna provozující pojízdnou prádelnu pro lidi bez domova). 

Výtvarná část výstavy nabízí širokou škálu médií – od videa, fotografie, přes instalace až k záznamům intervencí a performancí ve veřejném prostoru – i různou intenzitu odporu vůči zažitým pořádkům, od jemných symbolických náznaků po autenticky netrpělivé rozhořčení. Společným pojítkem je ale důraz na práci s komunitou a snaha nebýt od široké veřejnosti tolik odtržen. Eva Jiřička a Mira Gáberová do svého happeningu Vyklepávání a mávání z okna zapojili celý jeden činžovní dům. Markéta Kinterová nechala náhodným cestujícím v metru nahlížet do knihy, kterou měla přivázanou na zádech. Rafani nebo Kovanda čeřili veřejný prostor znepokojujícími performancemi. Kateřina Šedá pracovala se seniory na přetváření domů, ve kterých vyrostli, v ptačí budky ve tvaru činžáků či mezigeneračních vil.     

Na výstavě převažují díla starší datace (povětšinou 2019 a starší), čímž možná nechtěně vzniká lehký retro nádech. Jediné, od čeho je proto výstava dle mého názoru vizuálně trochu odtržená, je nejaktuálnější podoba českých měst a z ní vyplývající potřeby. Za jeden ze zásadních problémů, se kterými se nyní česká města musejí potýkat, považuji ošklivost a společenskou nepřínosnost současné developerské výstavby a s tím související neřešení krize bydlení. V podstatě jediný, kdo přebujelost a nesmyslnost developerských komplexů na výstavě reflektuje, je Vladimír Turner ve své site-specific instalaci Human.Sorry, reagující na nově vzniklou sklobetonovou džungli na Libeňském ostrově.

Množství představených projektů a pestrost médií i přístupů však dokazuje, že díla reflektující podobu a fungování městské krajiny tvoří v podstatě samostatný tekutý subžánr, v českém kontextu výrazně zakořeněný.

Největším přínosem výstavy je patrně její edukativní potenciál. Jako vzdělávací centrum může sloužit sama o sobě nebo ještě lépe jako platforma pro další práci a komunikaci, ať už v rámci školních a doprovodných programů nebo třeba na výletě s vlastními dětmi, jakýmikoli členy rodiny nebo kamarády. 

Pro menší děti pro tyto účely vznikla ještě druhá výstava s názvem JÁ MĚSTO. Tu rovněž najdete v areálu roztockého zámku, kde Středočeské muzeum sídlí. Dramaturgy interaktivní výstavy jsou Martin Zborník, Adam Langer, Klára Mathieu a Gabriela Sokolová Loskotová, na daných prvcích a dílech s nimi spolupracovala řada umělců. JÁ MĚSTO nabízí haptické bludiště, vodní postel nebo barevnou projekci s pohybovým čidlem, kde se děti mohou živelně vyřádit, ale i instalace a pracovní listy, u kterých se musí hlouběji zamyslet. Velmi proto doporučuji navštívit obě výstavy také pedagogům, protože přímo přináší návody a metodiku, jak úvahy o městě a péči o společně sdílený prostor zahrnout do výuky například výtvarné výchovy. Panel s otázkami typu CO MĚSTO POTŘEBUJE?, KDE JE MÉ MÍSTO VE MĚSTĚ?, JAKÝ SMYSL MÁ MĚSTO? nebo CO DĚLAT PROTO, ABY MÉ MĚSTO BYLO LEPŠÍM MÍSTEM PRO ŽIVOT?, na které mohou děti odpovídat, vnímám jako perfektní odrazový můstek pro vychovávání generace, které bude na jejích městech záležet. 

Tereza Bonaventurová

Výstava Město pro každého?

30. 5. 2025 – 22. 2. 2026

Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy

Zámek, 252 63 Roztoky u Prahy

www.muzeum-roztoky.cz

Výstava JÁ MĚSTO

14. 3. 2025 – 1. 2. 2026

Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy

Zámek, 252 63 Roztoky u Prahy

www.muzeum-roztoky.cz