Linka, pohyb, prostor. Výstava k oslavě odkazu Stanislava Kolíbala

Významný český sochař a malíř Stanislav Kolíbal letos oslaví 100. narozeniny, a proto se Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s Dopravním podnikem přidávají k mnoha institucím, které připomínají autorovu bohatou celoživotní tvorbu. V Umění pro město jsme se rozhodli uspořádat výstavu na mistrovu počest, která představí mladé umělce a umělkyně pracující s jeho odkazem. Na podzim jsme v parku na Vyšehradě zahájili výstavu Linka, pohyb, prostor, která z veřejného prostoru plynule přechází do expozice na obou peronech metra ve stanici Vyšehrad.

Výběr místa není náhodný – Vyšehrad je Stanislavu Kolíbalovi blízký. Jako průkopník minimalismu zde má autor jednu ze svých nejmonumentálnějších realizací ve veřejném prostoru. Opěrná zeď s rytmizovaným a dynamickým geometrickým reliéfem byla nejen ve své době inovativním a odvážným dílem. Ačkoli byla dostavěna v roce 1981, tedy pět let po otevření první části trasy linky metra C, dodnes patří k nepřekonaným řešením podobně nesnadných a rozměrných úkolů. V rozhovoru pro Český rozhlas Stanislav Kolíbal vzpomínal, že původně ho Stanislav Hubička, který v první půlce 60. let projektoval Nuselský most, oslovil s návrhem ztvárnit zeď jako několikametrový reliéf rodiny. V premisách autorova dlouhodobého uvažování minimalistického a abstraktního uvažování Kolíbal tento nápad zamítnul a namísto figurativní reprezentace vytvořil minimalistickou a abstraktní plastiku, která měří 111 metrů. Stejně jako v případě pilířů Nuselského mostu se i zde počítalo s efektem surového betonu, vystaveného hře světla a stínu.

Na Vyšehradě jsme se k poctě životního jubilea nestora československé geometrické abstrakce jsme se rozhodli představit umělcův nesporný vliv na mladší generace umělců a umělkyň, jejichž výrazové prostředky odrážejí některé konceptuální či formální rysy Kolíbalových děl. K účasti na výstavě jsme oslovili široké spektrum umělců a umělkyň – někteří z nich jsou čerství absolventi AVU, jiní etablovaní aktéři současné umělecké scény. Podobně rozmanitá je mediální a žánrová rozpřaženost oslovených autorů a autorek, kteří pracují se sochou, malbou, grafikou či s urbanistickými intervencemi. Právě tato rozmanitost věrně odráží oslavencovo ladné kolíbání mezi různými médii.

V návaznosti na Kolíbalovy zásahy do veřejného prostoru se i kurátorský tým Umění pro město snažil vnést umění do míst, kde se s ním může setkat široká veřejnost a zároveň upozornit, že abstraktní a geometrické tendence jsou v umění stále živé a nabývají nových podob. Ve spolupráci s architektem Jiřím Novotným z nanoarchitekti a za podpory Anny Švarc a Dopravního podniku se nám podařilo obsadit dvě niky na peronech metra, které

Venkovní část výstavy představuje čtyři sochařská díla. Poblíž stanice se nachází interaktivní objekt Nahota na veřejnosti (2015) Elišky Perglerové, která pracuje s dynamikou svislých pruhů a optickými efekty. Dílo Okamžitě dolů! (2025) Jury Piršče nostalgicky poukazuje na kontrasty mezi barevností dětských hřišť a tvaroslovím betonových materiálů. Martin Zetová v díle Summa (2025) zase zkoumá, co vznikne, když se dojde k součtu krychle, koule a čtyřstěnu. Elegantní socha Hrany II (2012) od Moniky Immrové pracuje s eliminací hran a opakováním tvarů.

Na peronech stanice metra výstava Linka, pohyb, prostor pokračuje. Martin Zetová zde uvádí grafickou studii procesu výše zmiňované Summy (2025). Agáta Bourová představuje instalaci Mezi snem a systémem (2025), která vychází z nalezených perforovaných kovových plátů, spojených šrouby a maticemi. Jiří Příhoda představuje videodokumentaci své urbanistické intervence Vista Mars (2017–2019) – obrovského rotujícího objektu, který se nachází v Karlíně a pracuje s archivními fotografickými materiály od NASA. Tvorba Davida Krňanského osciluje mezi kresbou a malbou, mezi přesností a úmyslnou nepřesností, kdy autor rozvíjí svojí metodu „geometrie s chybou“. Pavel Korbička do výstavy přispěl site-specific instalací Peepholes (2025) v podobě jakýchsi silikonových kukátek, které se proměňují spolu s úhlem pohledu. Sochařské dílo Deposit of Future (2025) Jakuba Honse propojuje ostré železné hrany s amorfními tvary připomínajícími ledovce, na jejichž tání symbolicky poukazuje.

Výstava Linka, pohyb, prostor bude otevřena do konce ledna, ale doufáme, že se nám v nově vybudovaných výstavních prostorách podaří představovat současné umění dlouhodobě, a budeme jej tak přibližovat široké veřejnosti, která na Vyšehradě bydlí či pracuje nebo stanicí projíždí.

Agáta Hošnová