Když se společnost spojí a město začne být dobrý substrát

Expozice
Články
Recenze
02.07.2026

Druhý ročník Klima Biennale Wien výrazně překračuje rámec institucionálních výstavních prostor, které formovaly jeho první edici v roce 2024. Přestože KunstHausWien a etablované kulturní instituce stále tvoří důležitou páteř programu, bienále se nyní vědomě otevírá spolupracím s menšími iniciativami, artist-run prostory, nezávislými platformami a neziskovými organizacemi rozprostřenými po celém městě. Tento decentralizovaný přístup působí důležitě nejen symbolicky, ale i politicky. Klimatický diskurz už se neuzavírá pouze ve white cube galeriích a elitních kulturních institucích, ale vstupuje přímo do každodenní městské struktury Vídně, jenž pociťují jak turisté, tak obyvatelé samotného města.

Mimořádně nyní bienále aktivuje veřejný prostor prostřednictvím velkoformátových uměleckých intervencí, instalací a site-specific projektů, které přitahují širší pozornost veřejnosti. Přesun směrem do centra města, a především koncentrace mnoha projektů kolem Karlsplatzu, se ukazuje jako strategický a velmi funkční krok. Samotné město se zde stává experimentálním polem, otevřenou laboratoří, v níž se v reálném čase vyjednávají otázky klimatické úzkosti, ekologické imaginace i kolektivních budoucností se všema a všemi.

Klima Biennale Wien otevřeně reflektuje jednu z klíčových výzev současnosti: jak zpřítomnit a zviditelnit ohromující komplexitu klimatického kolapsu, vymírání druhů a proměny planetárního systému tak, aby byla srozumitelná a prožitelná pro každého? Bienále se nesnaží nabízet jednoduché odpovědi. Naopak pracuje s multiperspektivitou jako základní metodou — s přesvědčením, že budoucnost musí být utvářena kolektivně, skrze dialog, tření i koexistenci protichůdných pozic a správných argumentů. Právě tato napětí mezi uměním a vědou, aktivismem a estetikou, utopií a dystopií se stávají úrodnou půdou pro společenskou transformaci, jak k samotnému bienále přistupovat z pozice diváka a divačky.

Pod leitmotivem „Unspeakable Worlds. When language reaches its limits, art opens new spaces“ zkoumá bienále realitu, která stále více uniká racionálnímu jazyku i našemu porozumění.  Nejde tedy jen o jazyky, jimiž se dorozumíváme, ale je to něco na okraji. Klimatický kolaps, války, genocidy, extremismus, toxická maskulinita, environmentální úzkost, ztráta biodiverzity, ale také péče, solidarita a mezidruhové soužití — to vše existuje v rovinách, které je často nemožné plně pojmenovat. Tam, kde jsou lidé v některých státech stále zavíráni či deportováni nejen kvůli svým názorům, ale i kvůli vlastní identitě nebo genderu, se toto téma stává naléhavým a nevyhnutelným. O to více akceleruje naši společenskou odpovědnost i otázky směřující k budoucnosti. Bienále proto chápe umění nikoli jako ilustraci, ale jako nástroj pro vnímání, imaginaci a emocionální zpracování toho, co už nelze jednoduše vysvětlit.

Centrálním bodem bienále se opět stává KunstHausWien, proměněný v scénografické a diskurzivní centrum setkávání. Hlavní výstava Seeds: Reclaiming Roots, Sowing Futures zde zkoumá semena nejen jako biologický materiál, ale také jako nositele paměti, původního vědění, migračních příběhů, koloniálního násilí i regenerativních budoucností. Výstava propojuje mezinárodní umělce a umělkyně, mezi něž patří například Kapwani Kiwanga, Juman Mann se svou autorskou instalací z hlíny nebo Cecilia Vicuña a její videoart. Součástí expozice je také přímo vytvořený projekt Tue Greenforda, který se zaměřuje na vyhynulé trávy nejen místně specifické Vídni, ale i celému Rakousku. Tyto práce společně otevírají otázku, jak znovu promýšlet náš vztah k Zemi skrze péči namísto těžby a exploatace a násilí.

Jednou z nejsilnějších vlastností bienále je právě schopnost fungovat napříč různými měřítky. Na jedné straně stojí výrazné intervence ve veřejném prostoru, které konfrontují kolemjdoucí s ekologickou realitou přímo uprostřed každodenního života města. Takovou největší můžeme vidět naproti sv. Karlovi blízko Karlplatzu, s pláží, obrácenou velrybou a textilní intervencí, i přímo na sloupu u kostela. Na straně druhé vznikají menší projekty a spolupráce vytvářející prostor pro naslouchání, zpomalení a péči.

Tea Kříž

Komentáře (0)

Inzerce

Související články

Články
17.04.2025

Place Attachment jako úvod do architektonické psychologie

Články
05.09.2023

Výsledky open call Krajina zámku Troja

Rozhovory
Články
19.02.2025

Vánoce odejdou, krize zůstává