Ibrahim Mahama oblékl londýnský Barbican do obří fialové látky

Články
Recenze
12.07.2024

Stejně jako třeba Okurka (The Gherkin), Střep (The Shard) nebo Big Ben, je i Barbican jednou z ikonických staveb centra Londýna. Brutalistní šedá fasáda je dennodenní kulisou londýnského života a ač se architekturou i záměrem jedná o zcela unikátní stavbu, kromě turistů se nad její velkolepostí možná už jen málokdo pozastaví. To nyní narušil africký umělec Ibrahim Mahama, který tento stereotyp na chvíli rozbil. Průčelí stavby z 80. let totiž celé zabalil do zářivě fialové látky. Dílo nese název Purple Hibiscus a Mahama si na jeho výrobu musel pronajmout fotbalové hřiště v Ghaně.

Obrovská látka o velikosti zhruba 2 000 metrů čtverečních vznikla ve spolupráci se stovkami řemeslníků z města Tamale, kteří látku pečlivě ručně tkali a sešívali po dobu tří měsíců. Na první pohled vás na fialové látce s růžovými pruhy zaujmou všité textilní objekty, které tvarem připomínají odhozené obaly od bonbónů. Jedná se však o tradiční roucha, tzv. batakaris, kterých se na fialové ploše objevuje na 130. Tyto oděvy se předávají v ghanských rodinách z generace na generaci. Ibrahim Mahama je prý získal výměnným obchodem od různých komunit v severní Ghaně. Kromě toho, že zkoumá, jak tato roucha cirkulují ve společnosti, zabývá se také zkušeností lidí, kteří roucha nosili. Zasazením obleků do nového kontextu si umělec bere staré příběhy a vytváří jim zcela novou etapu jejich bytí. Tyto opotřebované a dlouhé roky používané košile jsou svědectvím o odolnosti tradičních systémů a o přetrvávajícím významu mezigeneračních znalostí.

V minulosti se na místě, kde teď stojí Barbican, hojně obchodovalo s látkami, což Mahamu zaujalo. Rozhodl se na historii místa navázat a dílem Purple Hibiscus vyseknout poklonu všem švadlenám, krejčím a obchodníkům, kteří tu kdysi působili. „Vždycky jsem věřil, že materiál má duši. Říkal jsem si, že když se tu prodávaly látky, tak tady musí pořád jistým způsobem být jejich duše. Napadlo mě proto pracovat s látkami z Ghany, které se po mnoho let nosily a stále ještě obsahují pot z těl jejich majitelů,“ cituje umělce oficiální infomateriál k dílu. Ten si můžete jednoduše načíst pomocí QR kódů, které jsou umístěny na několika místech barbicanského vnitrobloku. Ghana je jinak známa svou dlouhou historií textilního průmyslu, kde se největší oblibě vždy těšila pestrobarevná látka s geometrickými vzory zvaná kente.

Název ani barvu umělec nezvolil nahodile, dílo pojmenoval podle novely nigerijské spisovatelky Chimamandy Ngozi Adichie. Umělec však současně vtipkuje, že si vybral tuto živou barvu proto, aby kontrastovala s únavným britským počasím. To se mu podařilo, mezi šedými balkony i nebem jsou nové šaty Barbicanu nepřehlédnutelné.

Zabalená budova je původně součástí výstavy v barbicanské galerii ve 3. patře s názvem Unravel: The Power & Politics of Textiles in Art (Odhaleno: Moc a politika textilu v umění). Ta představuje umělce od 60. let 20. století až po současnost, kteří se zabývají transformačním a podvratným potenciálem textilu. Výstava na sebe upozornila kromě jeanchristovsky zabalené budovy také jistou kontroverzí, někteří umělci se totiž, poté co Barbican zrušil přednášku o Palestině a holocaustu, rozhodli z výstavy stáhnout svá díla. „Řekl bych, že Evropu jsme měli bojkotovat už dávno, protože politika v Evropě dostala globální Jih do celkově velmi špatného stavu. Umění ale není o tom se stáhnout, ale naopak se opětovně prezentovat, i když je to problematické, a v rámci toho pak jít do politiky ještě hlouběji,“ vyjádřil se Mahama k situaci.

Purple Hibiscus je přirozeným pokračováním Mahamovy fascinace materiály a navazuje na jeho předchozí práci, v níž se například prostřednictvím jutových pytlů zamýšlel nad kolonialismem. Textil tedy ve své tvorbě zdaleka nepoužil poprvé. Jeho monumentální instalace, které mají často geopolitický kontext, jsou navíc většinou instalovány ve veřejném prostoru.

Dílo je k vidění v Barbican Lakeside Terrace do 18. srpna 2024.

---

Martina Fridrichová

Komentáře (0)

Inzerce

Související články

Články
Recenze
09.11.2022

Lilith jako třešeň na dortu od bohatých pro bohaté

Expozice
Články
14.11.2024

Jak vystavovat veřejný prostor?

Články
07.09.2022

Zahrádky jako fenomén – zahrádkářské kolonie součástí městské krajiny