Neutěšené náměstí na Žižkově rozkvetlo uměním

Je sobota, devět hodin ráno. Z laviček opodál se ozývá hrozivá hádka opilců, kteří zde zřejmě pobyli celou noc. Ulice v okolí Kostnického náměstí na starém Žižkově působí již dlouhodobě spíše zanedbaným dojmem. Jedná o čtvrť, která je však i tradičně rázovitá a svérázná, jejíž pitoresktní kouzlo na svých obrazech zachycoval již malíř Vlastimil Beneš.

Není tedy divu, že svou svou malebností v současnosti přitahuje i mladé umělce, jako v případě polské malířky NeSpoon, která dostala příležitost úroveň zdejší městské krajiny pozvednout nevšedním muralem. Malba, která vzniká na nevzhledném technickém objektu Dopravního podniku, je zastřešena festivalem "Urban Pictus". Jedná se o zcela legální a městem posvěcenou streetartovou iniciativu, která pomáhá zušlechtit a zkrášlit pozapomenutá pražská místa, mající nevyužitý potenciál oslovit a zaujmout kolemjdoucí novou jemností, citlivostí a krásou. Zve do našeho města současné umělce z celého světa, kteří vytváří na nehezkých místech velkorysé nástěnné malby.

NeSpoon se zabývá ve své tvorbě průnikem tradičních uměleckých řemesel, které přenáší do mluvy současného umění. Konkrétně se zajímá o lidové krajkářské řemeslo, které zkoumala v našich lokálních souvislostech v Národním muzeu. Práci na muralu tedy vždy předchází rešerše v místních archivech, muzeích a etnografických sbírkách. Umělkyně diskutuje výběr svých motivů s řemeslníky i historiky. V případě žižkovského muralu si malířka vybrala za vzor krajku, která vznikla textilní technikou, zvanou "paličkování". Krajka se totiž vyrábí stáčením, pletením a křížením nití, které se navíjí na dřevěných paličkách.

Sama NeSpoon o sobě říká, že byla se podruhé narodila v roce 2009, když poprvé umístila své dílo do veřejného prostoru. Od té doby se ve své tvorbě streetartu systematicky věnuje. Její projekty se již objevily ve 100 městech, ve 40 zemích a na pěti kontinentech. Její díla se objevila i v prestižním francouzském muzeu Louvre-Lens, vyzdobila polský pavilon Expo 2020 v Dubaji a Evropský parlament. Uvádí, že se ve své tvobě věnuje "artivismu", tedy uměleckém aktivismu, ve kterém se věnuje sociálním i enviromentálním problémům. Nerada však svými díly šokuje, raději vyhledává motivy, které lidi více spojují, než rozdělují.

V "krajkovém" projektu, jehož součástí je i žižkovský mural, se odvolává na pojem "posvátné geometrie", tedy matematických principů, které jsou základem vesmíru. Hypnotizující ornamenty krajek připomínají totiž i struktury, které nacházíme v přírodě, jako například květy rostlin nebo sněhové vločky. Jedná se o téma, které je svým způsobem esperantem, jazykem srozumitelným lidem z různých kultur a zemí. Navíc je krajka spojena s domácím prostředím a ve veřejném prostoru tedy navozuje pocit útulnosti.

Kulisa starého Žižkova s historizujícími průčelími nebyla pro tuto site-pecific malbu vybrána náhodně. NeSpoon ráda propojuje období, ve kterém krajka vznikla, s architekturou stejného slohu. Ačkoliv je souvislost mezi motivem krajky ze 17. století a neorenesančními činžáky v okolí spíše volná, je pravda, že svým způsobem téma malby s okolní zástavnou harmonizuje. Svítivě bílá krajka byla totiž umístěna na růžové pozadí, které má evokovat nádech původní starorůžové barvy domů (ačkoliv pseudohistorické domy v současnosti mají i nátěry fasády svítivě azurové či žluté, nejedná se o originální barevnost).

Malba zapadá do genia loci památkově chráněné oblasti a obohacuje jej živým, současným uměleckým vyjádřením. Doufejme, že snaha NeSpoon o zkultivování veřejného prostoru nezůstane bez pozitivní odezvy místních a přitáhne na Žižkov i nové milovníky umění a turisty.

David Bareš