V údolí Motolského potoka byl přirozeným centrem vždy zámek postavený v letech 1686-1689 podle návrhu J. A. Canavalla. Dnes zde sídlí Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. V části tomto tohoto území probíhala bitva na Bílé hoře. K Praze byla oblast připojena v roce 1922. Zájmovým územím jsou bývalé louky pod Malým Břevnovem, kde byla už v roce 1972 založena skládka, určená pro ukládání stavebních odpadů během stavby pražského metra a materiálů ze stavby nemocnice Motol. Díky pronájmu pozemků firmě EkoMotol CZ se však skládka místo rekultivace a proměny ve sportovní a odpočinkový areál zvětšovala o další stavební odpad. Nevýhodnou smlouvu sice radnice v roce 2014 vypověděla, skládka však po desetiletém pronájmu zůstala v havarijním stavu. Nyní se v částečně rekultivované oblasti nachází sady, venkovní posilovna, konečná stanice metra Motol, suché borovicové lesy, chátrající areál bývalého Domu dětí a mládeže. Větší část je ale nově vzniklým návrším nezalesněnou plochou s toxickým odpadem, ze kterého je nádherný výhled na celou metropoli. Sledovaná kauza rostoucí motolské skládky stále není uzavřena. Návrh metropolitního plánu zde počítá do budoucna s parkovým areálem, pod kterým povede radiála.
V otervřené výzvě na tuto lokalitu byly porotou vybrány projekty od akad. soch. Martina Zeta, skupiny COVICT - MgA. Conrada Erica Armstronga a MgA. Viktora Valáška a MgA. Idy Chuchlíkové.
Martin Zet studoval v letech 1979–1985 sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze. Stáže měl v ateliéru sochařství Jiřího Bradáčka a Jana Hány. Žije a pracuje v Libušíně, kde v roce 1998 založil Centrum pro současné umění. Jako pedagog působil v letech 2010–2011 na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Originálním způsobem za pomoci metafor a podobnosti reflektuje ve svých performancích a instalacích čas, kontinuitu stereotypů a témata naší kulturní paměti a jejího vědomého či nevědomého potlačování.
V projektu Hvězda vyvolává představu jednoduché obrácené projekce geometrie pražského letohrádku Hvězda vepsané do objemu umělého kopce. Pro svou rezidenci navrhuje performativní linii projektu v kontemplaci a třech momentech skupinových dějů – slavností: zpřítomňování obrazu objektu čistě v imaginaci účastníků, vytyčování půdorysu a vrt do podloží. Tyto iniciační obřady a tance tvoří analogii s architektonickým projektem, který nebude nikdy realizován.
Skupinu Convict tvoří dvojice umělců Conrad Eric a Armstrong Viktor Valášek. Vznikla v roce 2016, kdy spolu autoři po jedenácti letech paralelní činnosti vytvořili první společnou malbu. Pracují společně na velkoformátových plátnech, a to výhradně na veřejných místech a v plenéru. Důležitým aspektem je setkání s přírodními, architektonickými a sociálními prostředími, které skrze médium malby a interakcí autorů vede k nečekaným výsledkům.
Conrad Eric Armstrong (* 1980) se věnuje kresbě a malbě, instalaci a performance. Vystudoval malbu na Rhode Island School of Design, poté pokračoval v ateliéru Intermediální konfrontace na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde od roku 2011 vyučuje zahraniční studenty programu Visual Arts. Jeho tvorba tematizuje spojení a odloučení, vyplývající z jeho dvojího domova – v Čechách a v USA. Jeho díla balancují mezi spatřenou a nespatřenou realitou. Často pracuje s mapováním paměti a vytváří asociativní představy, které propojuje do deníků ve formě komiksového znázornění. Čerpá z různých tradic stylizace a vlivu literatury i tatoo či graffiti art nebo z umění australských domorodců.
Viktor Valášek (* 1985) se zabývá kresbou, malbou a instalacemi. Vystudoval malbu a grafiku na AVU v Praze a absolvoval stáž v New Yorku, v Portu a v ateliéru Intermediální konfrontace na pražské VŠUP. Ztvárňuje témata měnícího se okolí s důrazem na konkrétní sociálně- -politická hlediska (jako např. zneužívání moci či kulturní stereotypy). Významné se pro autora stává prolnutí s lokálními kulturními prvky a přímá interakce s každodenním životem místních obyvatel, jejichž neznámé příběhy vytěsněné z velkých historických narativů zviditelňuje. Na malířské plátno či muraly přidává další prolínající se vrstvy, používá různé techniky kresby a malby i nalezené materiály. Dostává se tak od realistického figurálního zobrazení k texturním abstrahovaným formám.
Projekt Pouť na motolskou navážku hloubkově zkoumá vztahy zkoumaného místa k jeho bezprostřednímu i vzdálenému okolí prostřednictvím veřejně realizovaných (plenérových) velkoformátových maleb. Zamýšlí se například nad tím, jakým způsobem se vztahují podzemní prostory pražského metra k území motolské skládky, která se tak stává ztělesněním neodmyslitelných environmentálních dluhů vzniklých „„budováním“. V průběhu rezidence vytvoří autoři sérii více obrazů na několika vytyčených trasách, po kterých se budou přibližovat k motolské skládce. Každá trasa tak představí odlišný a mnohovýznamový pohled na motolskou navážku.
Ida Chuchlíková je architektka a urbanistka, absolvovala ateliér Architektury na pražské VŠUP a absolvovala studijní stáž na Královské akademii v Kodani. Spolupracovala s kanceláří Pavel Hnilička architekti, kde se podílela na tvorbě územních plánů malých obcí. Byla jednou ze zakládajících členů platformy re: a spolku PLAC. Nyní se svým mužem Jakubem tvoří architektonické studio IUCH. Ve své tvorbě se věnuje dějům odehrávajícím se na rozhraní krajiny a sídla.
Projekt Motolské příběhy / Transparentní lobbing je založen na průzkumu motolské skládky – uměle vzniklé hory – v širší krajinné morfologii i blízkém urbánním meziprostoru. Záměrem je snaha o vyprávění příběhů odehrávajících se na jejím rozhraní. Východiskem je pozice pozorovatele, z níž autorka přistupuje k území od celku (odstupu) a ukotvuje siluetu prostoru pomocí zaměřovacích terčů a vzdálených pozorovacích míst. Následně se přibližuje k vnitřním hranicím území a hledá místa vstupů i charakter stávající sítě cest, aby zdůraznila její počátky symbolizující prostupnost územím. Zaměří se na definování a charakterizování sítě cest a vstupů. V rámci své pozorovatelské role chce autorka zkoumat a zviditelňovat zájmy všech skupin zainteresované veřejnosti i dalších subjektů (transparentní lobbing) a realizovat setkání s různými skupinami i správci území. Nenabízí řešení, ale pokládá a vzbuzuje otázky, které směřují k dalšímu budoucímu rozhodování o prostoru skládky.
